Kapitola devět: Naděje
Mentalika: Ano, to je jedna z mála, pardon, tedy z mnoha věcí, které výjimečné odlišují od normálních lidí. Lidský mozek je, překvapivě, ke svému krátkému vývoji, a i přes to, že v jiných galaxiích na něj nahlížejí jako na nebezpečný nádor, velice mocným nástrojem v rukou, promiňte, v hlavách lidských bytostí. Kdyby se lidské bytosti vzpamatovaly a opustily své zvířecí pudy, které je omezují v dalším vývoji a konečně začaly na plno využívat schopnosti svých mozků, zjistili by o sobě mnoho nových báječných věcí.
Nejdál se v prozkoumání mozků a jeho využití dostal Podzemní svět. Díky doktoru Michaleovi Kirsovi (byl otcem Johna Kirse, ale to je jiný příběh), který vymyslel křeslo osvícení. V Čechách je zdokonalilo mnoho jiných. Toto křeslo bylo na počátku věků Podzemního světa užíváno pro znásobení mentalických, fyzických a duševních sil, tehdy mnohem méně početných indigových dětí.
Tehdejší lidé, včetně výjimečných, však nedokázali plně využít potenciálu tohoto křesla. Mentalická věda byla vědou právě zrozenou a mnoho věcí se prostě nevědělo. Každý jedinec měl jinou úroveň využití mentálních schopností. U některých se ani tyto schopnosti nevyvinuly. Celkově však skoro každý dokázal velice mlhavě číst pocity druhých. Doba, kdy se bude umět i číst myšlenky, měla teprve nastat.
Problémem se stalo nelegální využívání těchto schopností, které tehdy ještě nebyly plně pod kontrolou Mentálního oddělení I.W.A. Hlavním problémem se stali takzvaní temní, kteří své mentalické schopnosti používali v boji proti Podzemnímu světu a dokázali upravovat (velice hrubě) mysl jiných lidí, kteří se jim nedokázali mentálně bránit...
Chladný zářijový vítr profukoval přes roztříštěné okno. Rozvířil vlasy člověka, který zkroušeně seděl na chodbě plné střepů a trosek. Hlavu měl schovanou mezi kolena a zakrytou rukami. Nebrečel, jen měl velice depresivní náladu. Zvedl hlavu a pozoroval, jak mnoho lidí v modrých uniformách pobíhá po chodbách a má v rukou různé přístroje. Na zádech se jim leskl zlatý nápis I.W.A. Lukáš se na ně s nezájmem podíval. O kousek dál postával Alexandr Kratochvíl s Václavem Klausem a Janem Fišerem. Alexandr jim zřejmě vysvětloval, co se stalo. Když s ním před chvíli mluvil, tak říkal, že tohle bude mít obrovskou dohru. Vůbec poprvé Podzemní svět tak jasně a tvrdě zasáhl do světa nad zemí. Ale to Lukáše právě vůbec netížilo. Jeho myšlenky se zatoulaly k tomu pohledu, co ho bude doprovázet až do smrti. Ten pohled na člověka, který se rozhodl poslední svá slova v jeho životě věnovat právě jemu. Přitom ho Martina takřka neznala. Vyčítal si, že se sem nedokázal dostat nějak jinak. Kdyby se sem vloupali, tak by jí nebylo potřeba! Mohla by žít! Dana by dál mohla také žít normálním životem. Cítil, že zklamal vše a všechny.
Spatřil pohyb ještě ve vzdálenější části chodby. Seděla tam Míša schoulená k Fuchymu. Opustil je před chvílí, aby byli jen spolu.
Míša se choulila k Fuchymu a dělalo jí velké obtíže, aby nebrečela. Vše, co se stalo, bylo tak neskutečné. Kdyby nekoukala na trosky interiéru Pražského hradu, tak by snad ani nemohla uvěřit, že před dvaceti minutami běželi a metali na temné svoji energii. Že se před chvílí stala svědkem smrti člověka, který zemřel také částečně kvůli nim. Ne, takhle nemohla uvažovat! Teď museli jít dál, vše se teprve ukáže. Stojí na začátku mnohem větších problémů, ale určitě i mnohem většího štěstí. Věděla, že kluci to teď nesou mnohem hůře než ona, i když to na sobě nedávají znát. Věděla, že se teď musí stát jejich oporou. Nevěděla, kde na tohle bere sílu, ale věděla, že to dokáže.
„Lukáši? Jsi v pořádku?“ vytrhl Lukáše z úvah Alexandr Kratochvíl. Bylo divné, že mu tyká, ale pomáhalo to nastolit lepší atmosféru. Lukáš se na něj podíval, nebyl schopný se zbavit smutného výrazu v jeho tváři.
„Jo, to je v pohodě,“ řekl, i když to vůbec nebyla pravda.
„Co ti dva?“ řekl Alexandr a podíval se na Míšu s Fuchym. Lukáš se na ně také otočil a znovu si uvědomil, v jaké jsou výhodě proti němu. Mají přeci jen jeden druhého.
„Oni to zvládnou, tím jsem si jistý. Budou pro sebe oporou.“ Alexandr zřejmě vytušil, co si Lukáš myslel a položil mu ruku na rameno a vlídně se zatvářil. Lukáš chtěl ale změnit téma.
„Způsobili jsme tu pořádnou spoušť. Co se teď bude dít s nadzemním světem?“ řekl Lukáš. Alexandr se kolem sebe rozhlédl a podíval se na Václava Klause.
„Je to rozumný člověk, dokázal přistoupit na existenci podzemního světa, už jen tím, že uznal tu představu, tak v mých očích hodně stoupl. Teď budeme muset vzít pár lidí a upravit jim v našich laboratořích vzpomínky. Do médií se pustí zpráva, že zde unikal plyn a vybouchl. Všichni lidé už byli vyvedeni z Pražského hradu. Václav Klaus bude pozván na prohlídku Podzemní Prahy. Tuší, že ti, kdo tahají za nitky, jsme vlastně my. Snad se to nějak vyřeší. Doba, kdy podzemní svět vystrčí první politické prsty na světlo světa se blížila a myslím, že už bylo na čase. Zase takovou spoušť jste neudělali. Podstatné je, že jste přežili. Dle toho, co jsi mi říkal, to byla strašná pozice. Jsem si už jistý, že máte moc tří, máte velkou výhodu.“ Lukáše to uklidnilo, že se to vše vyřeší, ale zamyslel se nad mocí tří.
„Máme sice moc tří, ale přesto umírají lidé. Začíná se to komplikovat,“ řekl ponuře. Alexandr se na něj podíval a soucitně odpověděl.
„Nesmíte se vzdát. Svět temných nabírá síly, ztratil jsem už mnoho agentů, kteří přešli na jejich stranu. Je důležité, abyste pokračovali. To, že operujete mimo I.W.A. je moc dobře, protože mám obavy, že už i tam začíná být dusno a přestávám věřit úplně všem lidem. Když selžete i vy, tak se bojím, co by mohlo přijít.“
„Dáváte nám strašně těžký úkol, nejsme žádní hrdinové. Sotva jsme se v Podzemním světe zabydleli.“ Lukáš pocítil vztek. Byl způsoben tím, že si konečně uvědomil, co stojí na něm a jeho dvou společnících. Nemůžou přeci vše hodit na ně!
„Já vím, Lukáši. Já vím, nikdy by mě nenapadlo, že budu riskovat tak mladé a tak nadějné, jako jste vy. Ale prožíváme těžší období. Žijeme v době, kdy se rozhodne, kam Podzemní svět a s ním celé lidstvo bude pokračovat. Je mi líto, že jste do toho spadli zrovna vy, ale jedině vy nás můžete vyvést!“
„Říkáte to, jako by to bylo opravdu vše tak vážné, zdá se, že temní jsou přeci jen stále v závětří.“
„To je pouze klamné zdání. Klamný pocit jistoty naší politické scény, která odmítá to, že bychom byli v ohrožení. Není jim co vyčítat. Konečně už deset let tento svět funguje bez zmatku a bláznovství, ve kterém vznikal za mých mladých let. Avšak teď už temní znásobili své mentalické schopnosti a začínají být nebezpeční. Martina je prvním jasným důkazem, že jsou už hodně nebezpeční. Nevím, jestli následující rok přežijeme v tomto systému.“
„Ale jak tomu můžeme zabránit my?“
„Archa, kterou hledáte, by nám pomohla v přeorientování hlavních vůdců temných na naši stranu, byl by to obrovský, avšak jenom dílčí úspěch. Ale boj bude trvat ještě dlouho. Tímto dnešním výkonem jsme vstoupili do války. Do teď se o válce jen mluvilo, teď už je to jisté, kdo za vším stojí! Tohle bude ještě zajímavé.“
Lukáš se zamyslel, tíha informací, která ho teď zaplavovala, byla nesnesitelná. Vtrhli do světa, o kterém si mysleli, že je naprosto dokonalý a on se mezitím pomalu hroutí a oni mají být ti, kdo všem pomohou nastolit pořádek. To je strašná zodpovědnost! Ale co mohou dělat, tento svět musí přežít v obrazu, jaký znají. Temní jsou zlo, to je jasné. Nezbývá, než úkol přijmout.
„Zajímavé, jistě,“ poznamenal Lukáš. „Doufám, že vám pomůžeme, teď už máme pádné důvody je porazit.“ Lukáš myslel na Martinu, stejně tak jako na všechny své známé. Míša s Fuchym měli stejné myšlenky.
„Ahoj! To jsem ráda, že jste přišli!“ usmála se Dana, když do nemocničního pokoje umístěného hluboko pod Václavským náměstí vešli Lukáš, Míša a Fuchy.
„Ahoj.“ Všichni ji svorně pozdravili a sesedli se okolo jejího lůžka. Nevypadala tak špatně, byla akorát po genetické rehabilitaci a její tělo v mnoha ohledech bylo opravené a nové. Jejím obličejem však střídavě putoval výraz velkého smutku a únavy. Na stolek vedle postele, samozřejmě vybavený terminálem počítače, jí položili velkou květinu a bonboniéru plnou zdravých sladkostí, speciálně vyvinutých v Podzemním světě. Počítač při pohledu na přibližující se masu vody ve váze opatřené květinou zděšeně vyhodil několik chybných hlášení a upozornění, avšak nikdo mu nevěnoval pozornost, a tak tiše zhasl a skrz jeho obvody se prohnala vlna něčeho, co by se možná mohlo přirovnat k pohoršení. (Až mnohem déle se přijde na to, že počítače přeci jen troškou zmoudřely. Zatím se o jejich rodícím vědomí nic neví, a tak jakékoli podivnosti jsou přirovnávány k poruchám a náhodě.)
„Tak jak se cítíš a co na to tady říkáš?“ zeptala se Míša. Nebylo na ní znát, že by se nějak trápila, byla z celé čtveřice asi nejvíce pozitivní, i když uvnitř jí to dávalo trochu práci.
„Cítím se už lépe, ale pomohlo by mi, kdybyste mi už řekli, proč musela Martina umřít a co se vlastně dělo,“ řekla zcela vážně Dana a s nadějí se na ně podívala.
„Od toho jsme dnes tady,“ řekl Lukáš a lehce se na ni usmál. „Dnes jsme ti přišli vše vysvětlit. Jako jediná nemáš pozměněné vědomí a jako jedinou tě zde čeká malé překvapení.“
„Překvapení?“
„Ano, ale to je teď vedlejší. Nyní si poslechni, o co tady jde a kde vlastně jsi, je to úžasné, určitě se ti to zalíbí,“ znovu promluvila Míša.
„Tak začněte, potřebuji přijít na jiné myšlenky.“
A také začali. Pro případ, že byste se nudili a kousali nudou při čtení všeho, co Daně Míša, Fuchy a hlavně nekonečně ukecaný Lukáš navyprávěli o podzemním světě, jejich úkolech, poměrech, které teď vládnou a podobně, tak to zde neuvedu a necháme je v klidu si popovídat bez našeho dohledu.
Energetické schopnosti výjimečných: V roce 1996 přišel jednoho rána doktor Marek Halonovoský na princip využití energetického mentalického pole, které vytváří tělo lidí, kteří svůj mozek využívají podobným způsobem, jako výjimeční lidé či Indigové děti.
Doktor na to přišel tak, že při vaření ranního čaje potřeboval mít vodu rychle uvařenou. Velice spěchal na pojednání o možných mentalických schopnostech lidí z Podzemního světa. Bylo jasné, že pokud konvici nechá vařit standardním způsobem, tak to nestihne, proto se rozčílil a řekl si, že využije svých schopností (on dokázal rozechvívat atomy předmětů před ním, a také ovládat některé věci, to však není důležité), neovládl se a své schopnosti nevědomky znásobil. Vyslal energetickou vlnu, kterou nejen že roztříštil varnou konvici na jednotlivé atomy, ale proboural zeď až k sousedům, kteří se zrovna koukali na fotbal, a kdyby jim trosky nerozbily televizi, tak by o ničem ani nevěděli.
Tyto schopnosti byly poté zdokonaleny a svět se je naučil užívat. Energetická moc těla se stala účinnou zbraní, ale i obranou v soubojích v dobách, kdy svět Podzemí byl ještě divoký.
O pár let později od objevení tohoto principu se zjistilo, že velikost energie vyslané každým člověkem se dá určit. Byla sestavena rovnice, podle které se dá určit, kolik je člověk v daný okamžik schopen vyvinout za sílu. Rovnice se skládá z hmotnosti těla, což je jasné číslo značené jako „m.“ Dále se skládá z takzvaného indexu mentalického řádu „IM,“ což se určuje pomocí jednoduchého testu, který vám vyjde v rozmezí 1-100 bodů, přičemž čím větší číslo, tím větší mentalické schopnosti a jejich síla. Následně se určí sub-psychologický index značený „Ix,“ což je velice zajímavá záležitost. Dokážeme ho pomocí počítače, který vyhodnotí jisté části mozků, spočítat a určit jeho číslo, které však nevíme, co vyjadřuje, ale přesto je v rovnici důležité. Číslo vyjde v rozmezí 0.5-90, přičemž zase platí čím větší číslo, tím větší metalické schopnosti (běžný člověk z nadzemního světa má index kolem 0.6-1.8. Opice a jiná zvířata mají 0.5.). Tato tři čísla vynásobíme a následně je vydělíme číslem, které se nazývá Psychická uvěřitelnost „Pu,“ což je číslo určující úroveň uvěřitelnosti člověka, který provádí energetický úkon. Jednoduše řečeno, určuje, nakolik člověk věří ve své schopnosti. Má rozmezí 1-100 bodů, přičemž čím větší číslo, tím méně tomu daný člověk věří. Ve výsledku vám vyjde Energetická síla „Ep“, která určí, jak silnou vlnu zrovna vytvoříte. Její jednotky jsou již klasické Jouly.
Příklad:
Váha-m.................................................64Kg
Index mentalického řádu-IM...................81
Sub-psychologický index-Ix.....................80.2
Psychická uvěřitelnost-Pu.......................12
Ep=34646,4 J
Upřímně řečeno by většina lidí neměla čas při boji si tuto rovnici počítat. Přesto je každému člověku při vstupu do Podzemního světa spočítána přibližná hodnota, která však v proměnlivosti psychické uvěřitelnosti a vůbec všech psychologických indexů kolísá. Ostatně, zákon říkající, že každý měsíc musí být toto číslo obnovováno, se stal největším vtipem roku 2010. V pozdější době se tento výpočet dává už jen jako zajímavost a úsměvný příklad toho, co takhle po ránu dokáží lidé vymyslet.
„To vážně pod námi leží Podzemní Praha?“ podivila se Dana. Vyložili jí už většinu záležitostí kolem Indigových dětí a znásobení jejich schopností a nyní jí vysvětlovali zajímavosti Podzemního světa.
„No, ani ne tak pod námi, jako na naší úrovni. Nemocnice, ve které se nacházíš, je také pod zemí, akorát že středisko I.W.A. bylo budováno jako první a dodnes není spojeno s podzemním městem, hlavně kvůli bezpečnosti,“ vysvětlil jí Lukáš. Fuchy ležel na rameně Míši, protože už zase pro změnu usínal a Míša se snažila udržet v pohodlné pozici.
„To je úžasné, ráda bych se tam někdy podívala, ale vzhledem k tomu, že nepatřím mezi vás...“ povzdechla si Dana, dobře věděla, že i ona by měla přijít o většinu svých vzpomínek. Jako většina těch, kteří je na hradě přistihli.
„No a proč myslíš, že ti zde vše vyprávíme?“ podivil se Lukáš. „Kdybych věděl, že o vše přijdeš, tak bych ti nic nevyprávěl.“
„Počkat, to nechápu, to mě necháte jen tak žít se vším, co vím?“
„Ne tak docela. Dnes jsme tady kvůli jedné novince a nabídce, kterou ti posílá sám Alexandr Kratochvíl,“ usmál se Lukáš. Fuchy trošku zpozorněl, protože konečně přišlo to, kvůli čemu sem dnes hlavně šli.
„Nabídku? No povídej, začínám se bát.“ Lukáš tohle její sousloví, které často používala v podobných situacích vůbec neměl rád, ale přešel to.
„Alexandr Kratochvíl tě navrhl jako svoji osobní zástupkyni a zprostředkovatelku s kontaktem, který budeš udržovat mezi ním a námi, dále pak jako jeho mluvčí pro mezinárodní návštěvy. Budeš něco jako ministryně zahraničí. Co ty na to?“ Dana na Lukáše vyvalila oči. Když zjistila, že to pranic nezměnilo na významu slov, které právě slyšela, otočila se na Fuchyho s Míšou, kteří se jen spokojeně usmívali a vyvalování očí na ně také nic nezměnilo, řekla si tedy, že své oči dá standardní polohy a raději bude používat řeč.
„Já? Proč já? Ministryně zahraničí? Nechápu.“ Upřímně řečeno i tento styl vyjadřování, podobně jako valení očí, nebyl příliš perspektivní.
„Ano, ty. Jsi chytrá, znáš angličtinu, a co je nejdůležitější, jsi také Indigové dítě.“
„Já? Jakto, že tady teda už nejsem stejně jako vy?“
„Nediv se. I.W.A. nemá informace o všech lidech celé planety. Ovšem ty, na rozdíl od nás, zůstaneš taková, jaká jsi. Své schopnosti ti nikdo nebude znásobovat. Je to složité vysvětlit, ale máš něco jako kouzlo osobnosti, které ti bude pomáhat dělat správná rozhodnutí a pomáhat při jednání s lidmi, je to speciální funkce mentaliky, která se však nedá nijak vylepšit. Takoví lidé jsou vzácní, a proto se obsazují na podobné pozice, jakou jsi právě získala,“ vysvětlil Lukáš. Dana chvíli mlčela a přemýšlela. Zeptala se na otázku která byla nasnadě.
„A co můj život? To jen tak zmizím od všeho, co znám a opustím všechny přátele, jako jste to udělali vy?“
„Ale to u tebe nehrozí,“ vložila se do hovoru Míša. „Tvoje napojení na Podzemní svět bude úplně jiné než naše. My jsme něco jako tajní agenti a stejně tak bychom se nestýkali s našimi přáteli, kdybychom byli agenty v nadzemním světě. Ty budeš moc dál normálně žít. Po tom, co skončíš vždy v práci. Nebudeš se muset skrývat.“
„Ano, my to také děláme kvůli bezpečnosti našich přátel,“ řekl Lukáš a pokračoval: „navíc, po včerejšku budeš mít dost práce jako ministryně zahraničí i s Nadzemním světem. Nakonec, je to práce, kterou jsi si možná i přála. Budeš cestovat, na vládní úrovni jednat s jinými vládami a lidmi. Jsi na to přímo stvořená. Navíc zde budeš moc dostudovat vysokou školu, ale tu naší, podzemní, která se studuje trošku rychleji, ale efektivněji,“ dokončil Lukáš proslov jak vystřižený z nějaké náborové akce do reklamní agentury. Mimochodem, přesně tohle napadlo Fuchyho a hodil po Lukášovi ironický úšklebek.
„To zní neuvěřitelně,“ řekla Dana a odmlčela se.
„Neuvěřitelně, ale pravdivě,“ dodala Míša, která taky potřebovala něco říct.
„Dostanu čas na rozmyšlenou?“ zeptala se Dana.
„Můžu ti dát deset minut, jestli chceš. Pan Kratochvíl by to chtěl vědět co nejdříve. Původně měl přijít s námi, ale poprvé v historii musí vést jednání mezi Podzemním světem a Pražským hradem, tedy prezidentem Klausem.“
„To moc času nemám. Popravdě, pokud je pravda jen polovina z toho, co říkáte...“ odmlčela se.
„A to je pravda úplně vše,“ dodal Fuchy, který cítil, že konečně by mohl taky něco říci.
„To uvidíme, protože já to zkusím. Myslím, že Podzemní svět má větší budoucnost.“
„Tak to si piš,“ odpověděl s radostí Lukáš.
Psychotronika: Je to interdisciplinární věda, která se zabývá studiem distanční interakce mezi organismy a vnějším prostředím, které jsou spojeny s vědomím (nevědomím) a s uvědomovanými a percepčními procesy. Psychotronika zkoumá energetické a informační vlastnosti těchto interakcí, a tím pomáhá objektivizovat a poznávat dosud neodhalené možnosti člověka, živé hmoty.
Tak takto zní suchá a nudná definice ze světa nad zemí. Avšak překvapivě je to nevkusné a nudné, leč pravdivé popsání skutečné funkce psychotroniky. V Podzemním světě se pro ní ujal výraz Mentalika a dokáže mnohem více, než ukazují ta prázdná slova z definice nadzemního světa.
Dokonce zapříčinila vznik celého nového zábavného odvětví v průmyslů, kde se pocitů radosti a štěstí dosahuje rafinovanými mentalickými zásahy do podvědomí, které vás zaručeně pobaví a uspokojí. Sice se proti tomu zvedla obrovská vlna odporu, ale když největší odpůrci této zábavy v rámci studie podstoupili různé zábavné mentalické procesy, okamžitě svůj boj proti tomuto odvětví ukončili a stali se největšími zastánci této zábavy.
Možná už je na čase se vrátit k příběhu a přestat s tímto trendem neustálého vysvětlování všech zákonitostí Podzemního světa, ale chtěl jsem jen předejít narážkám jistých osob, které rády tvrdily, že vše je nedomyšlené. Myslím, že rovnice na určení energetické síly rozpracovaná do nejdetailnějších částí a vědecké vysvětlení fungování mozku Indigových dětí by mohlo tyto lidi přesvědčit o vlastní mentální poruše a uvědomení si, že vlastně nejsou Indigovými dětmi a jsou proto vlastně strašně smutní, a proto mě kritizují.
Tento závěr dopisu napsaného Lukášem a směřovaného jistým úředníkům z nadzemního světa, kteří museli být zapojeni do spolupráce se světem Podzemním, měl pomoci se spoluprací těchto dvou světů. Moc lidí sice nepřesvědčil (většinu z nich samozřejmě přesvědčily až důkazy, jako jsou dětské hrátky s létajícími předměty a barevné projekce vysílané do mozku, které jinak běžně používají matky kojenců k jejich uklidnění), avšak byl to vstřícný krok k věděcké obci tehdejší České republiky, která se do budoucna stala jedinou zemí, která věděla o Podzemním světě.
Tehdy Míša uvažovala nad tím, že vlastně změnili během pár hodin běh celého Podzemního i nadzemního světa. Jejich nerozmyšlený zásah málem znamenal velké problémy. Vědělo se, že kdyby o tomto světě, který se chystal v budoucnu ujmout vlády nad normálními lidmi, věděla vláda USA, tak by podnikla vojenskou akci na zničení tohoto světa. Vedlo by to k obrovskému krveprolití na obou stranách a nadzemní svět by pravděpodobně za velkých ztrát zvítězil jen díky své početní převaze, která byla stále nezměrná. Míša by běžně o takových politických věcech nepřemýšlela, ale Lukáš jí o tom zrovna vyprávěl, když se vrátil ze zasedání rady ministrů, kam byl pozván na vlastní žádost (jinak na tuhle akci kvůli nudě nikdo opravdu nechodil). Lukáš právě Míše a spícímu Fuchymu říkal, že byla konečně ustanovena pravidla pro komunikaci s nadzemním světem. Byly sepsány smlouvy o vzájemné spolupráci ČR a Podzemního světa, které do budoucnosti zajistily vzájemnou podporu těchto světů. Tak odlišných, přesto donucených ke spolupráci. A za vše mohli vlastně oni!
Bylo vtipné o sobě přemýšlet jako o lidech, kteří mění politiku takovým způsobem, jako nikdo před tím. Z pohledu Míši to bylo o to vtipnější, že ona a Fuchy vlastně politiku vůbec neměli rádi a nikdy se o ní nezajímali.
„Takže nakonec mi Dana řekla, že její první zasedání bylo vzrušující a že ničeho nelituje,“ povídal akorát nadšený Lukáš svým dvěma unaveným spolubydlícím.
„Vážně? Vzrušující říkala? Vždyť jste dvě hodiny probírali jen smlouvy,“ podivila se Míša.
„Jo, to je pravda, a o to bylo zajímavější. Jan Fišer a Václav Klaus byli nakonec i nadšení z možné spolupráce, a to se každý bál, jak to dopadne,“ pokračoval dál nadšeně Lukáš.
„Fakt?“ snažila se Míša neúspěšně napodobit zaujatý tón. „Hele mám tu něco zajímavějšího,“ řekla Míša a Lukáš se podivil, co by, sakra, mohlo být důležitější, než nová politika Podzemního světa! „Mám tu první část překladu té knihy, kterou jsme tam našli. Ještě jsem se do ní nezačetla, říkala jsem si, že to bude zajímat hlavně tebe.“ Lukáš se trošku styděl, že pochyboval, že má Míša něco zajímavějšího, protože jediné, co do zajímavosti mohlo soupeřit s politikou, byla právě tato zpráva.
„Vážně? Nakonec to našemu bezejmennému příteli šlo docela rychle,“ odvětil spokojeně Lukáš, který si oddechl, že bezejmenný člověk, který je navedl na to, aby zkoumali ztracenou archu, souhlasil a pomohl jim s překladem latinské knihy, kterou našli a tak těžce a za obrovskou cenu získali pro sebe. To, že patřila k arše, napovídal obrázek na její první straně, kdy byl jejich trojúhelníkový klíč a zřejmě vyobrazená archa. Člověk, který jim stále nechtěl říct své jméno vyjádřil spokojenost nad tím, co našli, a když mu vysvětlili, co znamená spolupráce s I.W.A, vůbec nebyl naštvaný, že této společnosti sdělili své tajemství. Sám říkal, že to povede k dobru pro Podzemní svět.
„Jo, šlo mu to rychle, ale půlka knihy znamená skoro sto padesát stránek textu s verzí češtiny, která mi úplně nesedí,“ prohlásila Míša. Lukáš si vzal do ruky knihu a přečetl prvních několik vět.
„No, je to psané staročesky, náš neznámý to zřejmě takto přepsal, aby to mělo historický nádech. To je od něj sice milé, ale hezky se u toho zapotíme,“ poznamenal Lukáš. „No, asi s tím začneme rovnou,“ řekl. Sice byl unavený, ale tohle nemohlo čekat.
„No, když myslíš.“ Míša se otočila. „A Fuchy bude zase spát?“ ukázala na něj. Fuchy dělal, že spí a ale dařilo se mu to dobře, Míša to však, na rozdíl od Lukáše, prohlédla. Strčila do něj a donutila ho vstát. Fuchy, celý šťastný, se dal se všemi do čtení.
První Mezihra:
„Jak je to, sakra, možné?!“ rozčilovala se Eva. V poslední době měla pramalý důvod k tomu, aby byla spokojena!
„Bylo to logické. Ostatně, vy za to můžete také. Měla jste jedinečnou pozici na to vše zvrátit a zrychlit proces předání moci,“ odpověděl jí klidným temným hlasem Jaroslav Müller.
„Já vím, lorde! To už jsme probírali, nechápu jak nám mohli uniknout. Nevím, kde berou jako nováčci tolik síly!“
„Ani možné dopady, které pro nás mohly být dobré, se nepotvrdily,“ řekl Müller a vstal ze své velké pohodlné židle, klidně přešel k jedinému oknu v místnosti a podíval se na děj, který se odehrával před ním. Eva se trošku otřásla, když pomyslela na to, co se venku děje, ale byla celou dobu potichu a snažila se uklidnit. Věděla, že skočit mu do řeči nebývá nejlepším nápadem. Dál sledoval dění před jeho oknem a začal mluvit klidným bezvýrazným hlubokým hlasem. „Nadělá nám to pár komplikací. Vkládal jsem ve vás velké naděje a nakonec jsem vás trošku přehodnotil. Ne, uklidněte se, slečno Švaříčková, stále věřím ve vaše schopnosti. Jen říkám, že podepsání mírové smlouvy mezi Českou republikou a Podzemním světem nám pořádně zkomplikuje a oddálí naše plány,“ odmlčel se. Eva nezkoušela nic říkat, jen se koukala na jeho temnou postavu stojící před oknem. „Ale my jsme trpěliví, že ano?“ otočil se na Evu.
„Ano, lorde. Máte nový plán?“ zeptala se s úctou Eva, která se už uklidnila.
„Jistěže mám, slečno. Samozřejmě. Tak špatně na tom nejsme, jak říkám, pár komplikací přibylo, ale ty pouze oddálí nevyhnutelné.“ Znovu se odmlčel. „Ten úkol, na kterém jste pracovala, se stává vaší hlavní prioritou.“
„Ale lorde...“
„Já vím, že nejste v nejlepší pozici, ale musíte Archu dostat dříve, než ta skupinka těch tří bezvýznamných lidiček. Mohla by být obrovsky účinnou zbraní, která nesmí padnout do ruky Výjimečným. Rozumíte?“
„Ano, lorde.“
„Nesmíme si dovolit další chybu. Přemýšlel jsem, jak vám pomoci a napadl mě jeden nápad, který nechápu, že jsme nevyužili již dříve.“
„Ano, lorde?“ zeptala se zájmem Eva.
„Ano. Vy a ti tři jste byli dobrými přáteli ještě nedávno, že?“
„Ano, ale už k nim necítím žádné pouto, jsem vám plně oddaná!“ horlivě tvrdila Eva.
„Ano, já vím, to je výborné. Ovšem, co si myslíte přímo o tom Lukášovi? Myslíte, že k vám má stále ještě nějaký vztah? Kdysi jste byli hodně dobrými přáteli.“
„Nevím, pane, ale myslím, že ano. Každopádně, už jsem zkoušela na něj psychické vydírání, sice málem podlehl, ale zdá se být odolnější, než se čekalo.“
„To vím, to už jste mi říkala, já navrhuji, abyste na něj přitlačila, využila svých citů a pokusila ho přesvědčit, že ve vašem podvědomí přežívá ta stará Eva, rozumíte mi?“ Eva se zamyslela, a pak se nebezpečně jemně usmála. „Ano, lorde, to je perfektní nápad. To by ho mohlo zviklat, ale asi to bude trvat.“ Za oknem se ozvalo cvaknutí.
„To jistě, jak říkám, máme trochu více času, než jsme mysleli. Avšak to není vše. Lukáš je sice důležitý, vlastně je důležitý každý v té trojici, ale musíte útočit na všechny tři.“
„Ale se zbylými jsem nebyla tak hluboce provázána.“
„Jistě, avšak musíme zesílit nábor členů, třeba právě těch, kteří dobře znají Moravcovou a Fuchmana.“
„To je geniální, lorde. To by mohlo být hodně účinné. Tím je dost zpomalíme.“
„Jistě, vy už budete nejlépe vědět, jak jim znepříjemnit pátrání.“ Lord se odmlčel, přešel ke svému křeslu a znovu se posadil. Letmo pohlédl na Evu. „Jste naší největší nadějí a zbraní. Nesmíte selhat.“
„Má oddanost patří vám. Nezklamu vás.“
„Jistě, protože pak byste dopadla přesně tak, jako ti zrádci, které právě popravili před mým oknem. Nyní běžte.“ Eva se uklonila a odešla.
Velké dveře zapadly s dunivým cvaknutím. Eva se zhluboka nadechla.
„Jak to dopadlo?“ chtěla vědět Verča.
„Výborně, přesně, jak jsem čekala, tak reagoval, pověřil mě plánem, který jsme už dávno vymysleli.“
„Takže sám od sebe potvrdil, že se máme zaměřit na citovou stránku těch tří a působit jako ovládané bytosti, které se snaží přes zlou schránku dostat ven?“
„Ano, přesně. Je úžasné, jak ho dokáži jemně směrovat k tomu, co chci. Už aby nastala ta správná chvíle a,“ Eva se odmlčela, pak pokračovala: „Verčo, ty a Dvoři máte již první kroky v naší strategii za sebou. Teď jsem na řadě já, musíme zapracovat na mém vystupování.“
„To nebude problém, Lukáš ti na to skočí, jeho podvědomí přesně něco takového chce.“
„To já vím. Hele, koho dalšího máme na seznamu, víš co, rovnou mi ho ukaž.“
Verča vytáhla seznam ze své kabelky, byly to černé desky se soupisem všech možných jmen lidí. Tito lidé však měli něco společného. Totiž, znali minimálně jednoho z naší trojice hrdinů. Eva vzala desky a otevřela je tam, kde byla červená záložka.
„Hmm, to je ideální volba, Verčo!“ Eva se začala krákoravě nepříjemně smát, až se popravčí ohlédl, kdo se to za rohem směje.