STARODYSSEY

  Být připravená

    Byla hrozná tma. Esus proklínal tu chvíli, kdy souhlasil, že přijde sem. Zrovna si málem zlomil  palec o jeden z hrobů. Ano z hrobů, nikdy by nevěřil, že se nechá tak lehce přemluvit, aby na první schůzku přišel na hřbitov a co víc, takhle pozdě v noci. Obloha byla zatažená, hřbitov byl porostlý stromy a nejbližší pouliční světlo bylo, ve dva kilometry vzdáleném, předměstí, takže nebylo vidět opravdu nic.
   Esus byl více naštvaný, než vyděšený. Strach nebyl jeho nejběžnějším charakterovým rysem. Zatřásl hlavou a vypustil z úst tichou nadávku, že ho ještě nenapadlo vyndat telefon. Slabý jas displeje telefonu mu moc nepomohl. Minimálně však viděl aspoň metr před sebe. Snažil se držet hlavního chodníku hřbitova. Nebyl z toho moc nadšený, protože každý jeho krok vydával do okolí křupavé zvuky, jak jeho boty sešlapovaly nasypané bílé kamínky. Byla to však nutná daň za to, že se nemusel přerážet o hroby.
   "Kde sakra je?" Tiše si ulevil, když stále bloumal po opuštěném hřbitově a ta, kvůli které tu dnes byl, stále nikde. A to se dušovala, že tady bude určitě dřív a že jí určitě hned najde. Trošku pochyboval, jestli náhodou nenaletěl nějakému zvrhlému podvodníkovi, který ho teď přepadne a oloupí o jeho dvě stovky, co měl v peněžence, jakožto poslední zbytek z brigády z minulých prázdnin. Těžký život studenta.
   Přeci jen, tohle byla holka snů, alespoň dle komunikace, kterou spolu přes počítač vedli. Měl rád trošku nekonvenční typy a tohle byla naprosto jiná a skvělá slečna. Byla věcná, měla odvahu, což mu dokazovala právě teď. Nebála se mít svůj názor, uměla používat mozek a nechyběla jí fantazie. Na romantiku a pravidla kašlala stejně jako on a to bylo prostě super.
Došel už nejméně do půlky hřbitova. Míjel akorát vysoký kříž, který, jak si pamatoval, byl přibližně na půli cesty. Do nepříjemného rámusu, který vydával svými kroky, se ozvalo pípnutí jeho telefonu.
   "Do hajzlu!" Zase si zapomněl nabít telefon. Tyhle technické kraviny jsou na nic, sotva je člověk jednou za půl roku potřebuje, tak nefungují. Naštvaně zastrčil telefon do kapsy, nahmatal obrubník vysokého kříže a naštvaně se posadil.
   Ve chvíli, kdy přemýšlel, že se zvedne a zmizí, uslyšel podivné zašustění. Ozvalo se jen kousek od něj. Otočil hlavu po tušeném směru, odkud vycházelo, a snažil se poslouchat. Nic se už neozvalo.
   Zamračil se a přemýšlel, jestli je teď otrokem své fantazie, nebo jestli pocit, že kdyby se zvedl, tak by prozradil svou polohu, je jakýsi skutečně potřebný instinkt. Rozhodl se, že raději ještě chvíli bude sedět, než se rozhodne co dál.
   O chvíli později uslyšel stejné zašustění těsně za ním. Tentokrát se už neubránil a zvedl se. Zapomněl však, že sedí u kříže a v rychlém pohybu směřovaným za zvukem se parádně praštil o betonový podstavec kříže.
   Navzdory absolutní tmě se mu před očima objevil roj hvězdiček a tupá bolest ho přinutila si opět nedobrovolně kecnout na štěrkem vysypanou zem, což vydalo další nechutně hlasitý zvuk. Teď o něm museli vědět i všichni mrtví kolem.
   I přes očekávané problémy zaslechl, jak se někdo v blízkosti přidušeně zasmál. Následně   mu někdo pomohl zpět na nohy. Byla to rozhodně žena, dle jemnosti rukou a vůně. A jemu už bylo jasné, o koho jde.
   "Bavíš se dobře?" zeptal se napůl naštvaně a napůl pobaveně.
   "Ber to jako zkoušku, právě jsi prošel." Odpověděla pobaveně hal, slečna, s kterou tu měl dnes schůzku. Neznal sice její hlas, ale byl si naprosto jistý, že ví, o koho jde.
   "Prošel jsem zkouškou tvrdostí mojí lebky, nebo naprosté nepředvídatelnosti a bláznovství, když jsem půl hodiny před půlnocí bloumal po hřbitově a čekal na příchod údajné holky z internetu?"
   "Znáš to, kdo nic neriskuje, nic nezíská."
   Esus si ihned uvědomil, co ho na ní tak upoutalo. Musel se pro sebe usmát, protože reagovala stejně jako na internetu.
   "Pojď." Chytla ho pod ramenem a táhla tmou, aniž by tušil, kam jdou.
   Po chvíli zastavili a on uslyšel dvojité cvaknutí nějakého zámku. Následně zavrzaly dveře a oni sešli po několika schodech někam do neznáma. Všude byla stejná tma, a i když Esus věděl, že za jiných okolností by se vyptával, popřípadě už dávno mířil domů, tak k ní nevysvětlitelně cítil jistý pocit důvěry, a tak ji pokojně následoval.
   "Chtělo by to trochu světla, co." Řekla spíše pro sebe. Něco zachrastilo a po chvíli místností prolétl záblesk plamínku ze zapalovače.
   Hal obešla místnost a zapálila připravené svíčky. Esus tak konečně mohl ohodnotit místnost. Zřejmě to byla jakási podzemní krypta pod kaplí, která stála na hřbitově. Čtyři mohutné sloupy podpíraly kamennou síťovou klenbu, jež dávala tušit velké stáří tohoto prostoru. Esus s úlevou shledal že oranžové světlo svící neodhalilo žádné rakve, a proto se zaměřil na hal, konečně si ji mohl trochu prohlédnout.
   Byla středního vzrůstu, štíhlá a oděná do černého pláště, který jí splýval až ke kotníkům. Akorát si sundala kápi, která jí zakrývala obličej. Černé vlasy k ramenům, ohraničovaly podlouhlejší obličej, který i přes tmu kolem zářil nezdravou bělostí. Do očí ji vidět nebylo, slabé světlo svíček vytvářelo v očních jamkách černé stíny.
   Zřejmě se na ni díval moc pozorně, protože se na něj podívala a ušklíbla se. Esus jí úšklebek opětoval a konečně promluvil.
   "Myslím, že podivnější setkání jsem ještě nezažil. Nechceš mi říci něco bližšího?"
   Hal se pousmála a posadila se na kamennou lavici u jednoho ze sloupů. Esus zůstal stát a zkoumavě ji pozoroval.
   "Jsi asi první, který bez řečí, došel až sem," začala, "což je velice pozoruhodné a můj odhad byl prostě správný no." Podivně se usmála a zakroutila hlavou.
   "Takhle testuješ všechny, s kterými se seznámíš na internetu?" Zeptal se sarkasticky Esus a posadil se naproti ní.
   "V podstatě jo," pokrčila rameny a pokračovala, "ale tebe spíše bude zajímat proč, že. Ne, výjimečně to není žádná má úchylka pro testování potencionálních přátel, ale spíše naděje, že ty jsi ten, koho už chvíli hledáme."
   Esus zpozorněl. Okamžitě z něj vyprchal příjemný pocit skutečně originálního rande a začal se cítit nesvůj, množné číslo v něm vyvolalo jisté pochybnosti. "My?"
   Hal se opět pousmála. Esus její potutelný úsměv přestával mít rád, působil dojmem, že ví prostě něco, co on neví a co možná ani vědět nechce. "Jistě, zastupuji jednu takovou, ne organizaci ne, spíše společenství, které by se ti mohlo velice zamlouvat."
   "Jestli mě chceš nalákat k nějakému operátorovi, tak je to sice originální, ale já sem se svým tarifem spokojen."
   Esuse překvapilo, že jeho skoro až arogantní a zklamaný tón, hal rozesmál. Zamračil se a dodal. "To nebyl vtip." Což rozesmálo hal ještě více.
   "Já vím, že to myslíš vážně, což je právě to zábavné," odpověděla a zamítavým gestem mu naznačila, aby seděl a neodcházel, "přišla jsem ti nabídnout spíše jiný život, než smlouvu na dva roky."
   Esus se tvářil ještě více zmateně a tak hal pokračovala. "Vzpomeneš si ještě, co ti na mě nejvíce fascinovalo, když jsme si povídali na internetu?" 
   Esus se zamračil a pomalu odpověděl. "Jistě, tvé zájmy a úžasná fantazie."
   "Ano a moje povídky a příběhy, které jsem ti vyprávěla. Líbilo se ti pojetí mého fantastického světa."
   "Jo a co tím chceš říct? Chceš mi nabídnout spolupráci na společné knize? Jdu do toho." Usmál se Esus, když spatřil, že hal jen nadzvedla obočí, zatvářil se zmateně a nechal jí mluvit.
   "Víš magie a báje jsou fajn, když si o tom můžeš počíst, poslechnout, ale něco jim schází k dokonalosti. Víš co?"
   Tentokrát nadzvedl obočí Esus a málem si poklepal na čelo, ale nakonec v klidu odpověděl. "Jistě, schází jim to, že to není realita. Ovšem, to že je to fantazie, tomu dává takový zvláštní nádech."
   "Jo, romantický." Řekla opovržlivě hal a Esus naprosto věděl, jak to myslí.
   "Prosím tě, co mi chceš říct?" Řekl netrpělivě.
   "To je snad logické. Jak by se ti líbilo, kdyby to byl reálný svět?"
   Esus se na hal tázavě podíval, pak nadzvedl obočí a zakroutil hlavou. "Těžká večeře, viď." Neubránil se sarkasmu.
    "Dlouhé vedení, viď." Oplatila mu. "Proč nikdo věří své mysli a potřebuje důkaz." Povzdechla si a zvedla se.
   Přešla k jedné svíčce a zvedla ruku. Přesně v té chvíli však místností zaduněl hlasitý zvuk, jakoby se právě někdo snažil rozrazit dveře. Esus i hal se podívali k ústí schodů do místnosti.
   "U všech košťat! Ty tu tak scházeli." Zanadávala si hal. "Běž za ten sloup a schovej se."
   Esus se na ní tázavě podíval, její pohled však říkal jasně, že to myslí vážně. Chvilku přemýšlel o tom, zda je tohle vůbec normální, ale další úder o dveře ho přesvědčil, že jí raději poslechne. Schoval se za sloup a pohlédl na ni. "Co chceš dělat."
   "Jak to jen říct," řekla a začala se prohrabovat ve své kabelce, "Zdá se, že moje ukázka bude poněkud víc," vytáhla z kabelky nějakou přívěšek a pověsila si ho kolem krku. Navlékla si rukavici, "jak to jen říct, poněkud více názorný." Ukončila větu a shodila ze sebe plášť. Povytáhla si halenku a odhalila opasek s něčím, co Esuse poněkud uzemnilo.
   "Ty máš zbraň?"
   Hal se nejdříve zatvářila zmateně, proč jí kouká k boku a pak se usmála. "Ne, to je jen pojistka."
   Následně si protáhla ruku, kterou měla v rukavici. Tentokrát si Esus prohlédl rukavici blíže. Byla zdobena zlatými nitěmi a ukazováček měla zřejmě kovový.
   Hal mávla rukou a všechny svíčky v místnosti zhasly. Prostorem zaduněl třetí mohutný náraz, tentokrát doprovázený zvukovými efekty, které jasně prozrazovaly, že dveře povolily. Esus teď nevěděl, zda se má více bát přicházejícího nebezpečí, nebo se divit tomu, jak mávnutím ruky dokázala zhasnout všechny svíce. Tak či tak, by si teď nejraději přál sedět doma u krbu.
   Po chvíli hrobového ticha, se místností nesly tiché kradmé kroky. Po krocích přišlo cvaknutí a po cvaknutí projel místností záblesk intenzivního světla. Někdo tady snad rozsvítil halogeny!
   "Máme tě, šarlatánko! Tentokrát nemáš šanci!" Zazněl hrubý hlas.
   Esus koutkem oka sledoval hal, jak se naklonila zpoza sloupu a odpověděla. "Á, pan Suchý, co dělá vaše jizva?" Esus si říkal, že není ideální chvíle na sarkasmus a posměšky.
   "Palte na tu zákeřnou svini!" Přikázal a místností proletělo několik energetických svazků, které poškodily jak sloup, za kterým stála hal, tak protilehlou místnost. Esus měl co dělat, aby nezakřičel, něco mu však říkalo, že by měl být raději ticho.
    Hal využila chvíle klidu a zpoza sloupu zamířila rukou v rukavici na neznámé příchozí.  Náhrdelník se jí rozzářil a z rukavice jí vylétl svazek neznámé energie. Ozval se tříštivý zvuk, doprovázený podivným kvílením a místnost zaplavilo ještě intenzivnější světlo.
   Tohle Esuse totálně znehybnilo, Mnohem více ho však děsil ten smích, který se z druhé strany místnosti ozval. Teď litoval, že nevidí, co se děje.
   "Ty prachsprostá svině! Myslíš si, že překonáš naše štíty! Už by ses mohla poučit!" A chlap se dál chraplavě chechtal. Mezitím opět místností proletěly svazky energie, které dál nahlodávaly sloup, za kterým byla schována hal.
   Hal mrkla na Esuse, který ji nevěřícně pozoroval, a vytáhla zbraň. Aniž by tušil, proč to dělá, tak kývl a udělal to, co by nikdy neřekl, že bude muset jednou dělat. Rozhodl se, že odvede pozornost. Postavil se za sloupem a kopl do jednoho ze svícnů. Ten s rachotem spadl na zem.
   "Je tady další!" Zazněl chraplavý hlas a po něm následoval tříštivý ohlušující zvuk. Energetický svazek momentálně ničil sloup, za kterým se teď krčil Esus, hal tak využila chvíli nepozornosti a vystoupila zpoza sloupu. Esus uslyšel několik výstřelů a lidských výkřiků. Dříve, než hal stačil zasáhnout energetický svazek, uskočila za sloup.
    "Ustupte! Má zbraň!" Zazněl hlas a po chvíli uslyšeli, jak někdo běží po schodech.
    Esus se jen krčil za sloupem a momentálně nebyl schopen slova. Pak ucítil na rameni dotek ruky. "jsi v pohodě?" Podíval se na hal, která se nad ním skláněla, ale nebyl schopen nic říct. "Skvělý nápad, s tím svícnem." Řekla a pomohla mu na nohy.
   Vyšli zpoza sloupu a Esus tak poprvé uviděl, jak dopadla místnost. Kusy kamenů se válely všude kolem. Halogen stále svítil, hned vedle leželi dva muži zasaženi palnou zbraní.
   "Jdeme!" Řekla hal a chytla Esuse za ruku. Přeskákali mrtvoly a vyběhli na hřbitov. Někde vzadu zahlédli červená světla ujíždějícího auta a spěchali k východu.
    Esus se nedokázal ještě vzpamatovat ze všeho, co viděl a z úst mu pouze vypadlo. "Ehm, to je ta magie, kouzlo a fantazie?"
    Temný stín, který se tmou pohyboval vedle něj, se uchechtl. "Znáš to. Důležité je být připravená."

Autor: Lukáš Houška

Korektura: hal