Wyrda IV
IV. Poutníci z konce světa
„Přišla jsem z daleka. Je mnoho možností odkud bych mohla přijít.“ Odpověděla Arwen.
Baned si ji dlouze prohlížel. Poškrabal se ve své bradce a pomalu odpověděl. „Víte kdo jsou Poutníci z konce světa?“
„Nevím,“ odpověděla pravdivě.
„To mi nepřekvapuje,“ odvětil s klidným výrazem Baned. Ještě více se uvelebil na polstrované židli a dál si Arwen se zájmem prohlížel. „Víte,“ řekl nakonec, „Směrem, kterým jste přijela jste o sobě mnohé prozradila, víte proč?“
„Ne.“
„Můj přítel s velkou slabostí jménem alkohol, přesto však s velice dobrou pamětí si na vás vzpomněl. Přijela jste včera večer a minula jej. On si lidi pamatuje a ten mi řekl kudy jste jela. Stopy vašeho koně jsou skutečně mezi poli.“
Arwen si jej prohlížela a zvažovala své možnosti. „Co tím chcete říct? Přijela jsem z dálky a je jedno z kterého směru.“
„To bych netvrdil,“ odvětil tajuplně Baned. „Směrem, kterým jste přijela je jen Barondský poloostrov. Nekonečná pláň ohraničená mořem, kde není jediné vesnice, či osady. Šest dní cesty odtud je jen moře a právě od toho přijíždíte. Každopádně jste buď přijela lodí a o moři by jste věděla, ale z tamního oceánu nikdy žádná loď nepřijela, nebo jste se tam objevila stejně záhadně, jako ti před vámi. A těm říkáme Poutníci z konce světa.“
Arwen byla zaskočená. To bylo trošku nečekané. Věděla, že přijde okamžik, kdy někdo odhalí její podivný příchod do zdejších krajů, ale rozhodně to nemělo být tak brzy. Ten člověk hodně věděl, možná se dozví ještě něco zajímavého. „A co když sem skutečně přijela po moři?“
Baned se usmál a lokty se opřel o stůl. „Mám rád přemítání nad možnými scénáři. Budeme tedy uvažovat, že jste přijela lodí,“ Starého muže to očividně bavilo, „Když tedy pominu, že jste zřejmě musela přijet sama, což je velice zajímavý výkon. Mohla by jste sice namítnout, že jste s vašimi souputníky založili osadu na pobřeží a vy jste šla sehnat potravu, ale proč by jste potom chtěla jet stále dál. Tuto možnost můžeme vyloučit.
Dále je tu ten fakt, že z tamního moře, co dějiny dějinami jsou, nikdo nikdy nepřijel. V dávných dobách se králové i snílci snažili prozkoumat východní oceán, ale vrátili se buď zpátky s nepořízenou, nebo vůbec. Pro běžné lodě je nepřekonatelný.
Můžete však pocházet z jiného království, kde mají lodě, které by takovou cestu zvládly, ale v tom případě je krajně nepravděpodobné, že by jste mluvila a stejně se oblékala jako my. Já myslím, že váš příjezd po moři je krajně nepravděpodobný.“
Arwen musela uznat, že Baned je skutečně muž s přehledem, nic však ještě neříkala.
„A ještě jedna maličkost,“ pokračoval, „Viděl jsem stopy vašeho koně.“
„Co je s nimi?“
„Řekněme, že ve zdejším kraji a vlastně v celém království se dělá klasický tvar podkovy. Váš kůň má podkovu, která je ve svém středu ocejchována nápisem, který je napsán neznámým písmem a jazykem. To sice nahrává vašemu původu z dálky za mořem, ale vzhledem k vaší řeči se to zase vylučuje a vlastně se vším na co jsme před chvílí přišli.“
Arwen musela uznat, že tohle přehlédla. Taky je to mohlo napadnout když sem jela. Taková blbost, nápis na podkově. „Jste moudrý muž,“ odpověděla pomalu Arwen, „Skutečně jsem po moři nepřijela, ale odkud pocházím vám také říct nemohu.“
„To jsem ani nečekal,“ Usmál se na ni Baned.
„Necháte mě tedy odejít a nebude o mě šířit zprávy?“
Baned se posunul na židli a opět se opřel. Díval se na Arwen pevným pronikavým pohledem. „Ne tak docela, pokud jste Poutník z konce světa, tak jako všichni před vámi nevíte moc o fungování císařství a vlastně skoro nic o této zemi.“
Arwen nic neříkala a tak Baned pokračoval, „Potřebujete tedy průvodce a někoho, kdo zná tento kraj a mnohem více. Někoho, kdo nebude mít zatím mnoho otázek a bude vás chtít doprovázet a vyloží vám vše co budete chtít vědět.“
„Vy mě chcete doprovázet?“ Arwen byla zaskočena, nezdálo se jí to však jako úplně špatný nápad. Na druhou stranu netušila co je tohle za člověka.
„Je to jediná věc, kterou chci na oplátku od vás. Chci vás doprovázet. A nedejte se zmást mým zjevením, nejsem tak slabý jak se zdám. Navíc, znám toho opravdu mnoho.“
„O tom nepochybuji,“ uznala Arwen. Dlouze přemýšlela, než řekla, „ je tu však problém, já prostě nevím, jestli vám mohu věřit.“
„To je přesně ten problém, který budete muset risknout. Podívejte se na mě. Já také netuším absolutně kdo jste, ale přesto s vámi chci sdílet vaši cestu a pomoci vám. Jsme na tom v podstatě stejně.“
S tím Arwen úplně nesouhlasila. Avšak s nabízenou pomocnou rukou. S tím, že tu bude někdo, koho se bez okolků bude moc ptát na všechny aspekty situace v císařství a fungování celého tohoto světa, to byla nabídka, která se těžko odmítá.
„Skutečně však po mě nechtějte, abych vám vysvětlovala svůj původ. To je má podmínka.“
„S tím souhlasím.“ řekl klidně Baned. „Teď máme trochu času na to si popovídat o naší nadcházející cestě a o tom, jak to tady funguje, protože...“
Baned vzhlédl a na jeho obličeji se objevil pobavený, avšak přísný výraz. Z kouta vyběhla dívka a postavila se naproti Banedovi.
„Já pojedu také.“ Řekla rozhodně Marida. Arwen se nestačila vzpamatovat. Musela je celou dobu poslouchat.
„Víš Marido,“ řekl přísně Baned, cukaly mu však koutky, „ty jsi byla vždy strašně nevychovaná. Být o dvacet let mladší, tak tě vyženu daleko za město. Co tím chceš dokázat, že s námi pojedeš?“
„Dobře to víš strýčku!“
„Tvůj snoubenec tě bude potřebovat až se vrátí, když ho pojedeš vysvobodit, tak z toho budou, pro vás oba, jen mrzutosti, o tom jsme již mluvili Marido.“
„Vím teď vaše tajemství,“ řekla pevně Marida, „A jsem pevně rozhodnuta jet. A také že pojedu. S vaším svolením, nebo bez něj. Navíc, umím perfektně zacházet s mečem!“
Baned zakroutil hlavou. Podíval se na Arwen a řekl. „Nevadí vám, když s námi pojede. S mečem opravdu zacházet umí, sám sem jí to učil. A jsme si jistý, že s námi pojede, i kdybychom nechtěli.“
Arwen zakroutila hlavou a protočila oči. „Je mi to jasné. Ať s námi jede, třeba mi také naučí zacházet s mečem.“
„Vyrazíme tedy zítra.“ řekl Baned.