Wyrda VI.
Pro zatím poslední kapitola této povídky. O jejím pokračování zatím neuvažuji, i když příběh teprve začal. Uvidím.
VI. Jezero Wyrda
Bylo to opojné. Ta nekonečná neporušená příroda, plná zeleně a života. Pohybovali se krajinou, kde pole přešli v louky a viděli nekonečnou plochu jezera Wyrda. Malé tečky, které Arwen viděla když přijížděla do městečka, už nabyly jasných kontur tří velkých ostrovů. Jeli už několik hodin a blížilo se poledne. Po celou dobu toho moc nenamluvili. Probírali pouze proč Maridin snoubenec byl odveden, jak ho chce Marida zachránit a podobně. Arwen však toužila se něco víc dozvědět o zdejším světě.
„Znáte původ jména jezera?“ Zeptala se a sledovala, jak na ni Baned překvapeně pohlédl. S odpovědí váhal, zdálo se, že přemítá nad tím, jak to říci.
„Většina lidí, co potkáme ti řekne, že se tak jmenuje prostě od nepaměti a budou tvoji otázku považovat za zcela nesmyslnou.“
„Co mi však povíš ty?“ Nedala se odbít Arwen, Baned se při této otázce tajemně usmál.
„Nic moc,“ řekl nejdříve, ale pak dodal, „povídá se, že toto jméno má hluboký význam a pochází z dávného jazyka, který už nikdo neovládá. Kdybych ti chtěl říct něco víc, byly by to jen legendy a mýty, o kterých je nutno pochybovat.“
„Ty jsi mi ale o původu jezera vyprávěl,“ zapojila se Marida.
„Ano, to je pravda. Ale tahle legenda je skutečně spíše pohádkou, než čímkoli jiným.“
„Přesto bych jí ráda slyšela.“ trvala na svém Arwen.
„Nejdříve se utáboříme. Je čas nabrat síly. U jídla ti to povím. Ale je to pouhá pohádka.“
Arwen jen přikývla.
Utábořili se u malé skalky, která v hloučku stromů byla jedním z mála chráněných míst podél cesty. A také to bylo poznat. Kruh vypálený od častého ohně, dával tušit, že se zde zastavují poutníci poměrně často. Baned z toho však neměl radost. „Nemusejí zde stavět jen poutníci,“ poznamenal a sundal ze sedla svoji brašnu s věcmi, „tahle doba je strašná. Klidně by to mohla být hlídka pro nějakou loupeživou chásku.“
„Ale u nás přeci žádné bandy nejsou, jsme moc daleko od všeho bohatství.“ Odporovala Marida.
„Samozřejmě,“ řekl poměrně přísně Baned, „to ti říkala matka. Ono naše městečko nechávají být, protože tam skutečně moc bohatství není. Ale náhodný poutník u sebe většinou něco má. Proto je nebezpečné cestovat mezi městy. V samotných městech je klid. Zatím.“ Dodal ještě.
Marida se ujala rozdělání ohně. Arwen pomohla sehnat nějaké dřevo a Baned mezitím našel vodu a začal vařit polévku. Po dlouhé jízdě byla polévka velice příjemné naplnění žaludku. Arwen chvíli počkala, než opět otevřela nakousnuté téma. Baned akorát uklízel svůj kotlík, když se za něj postavila. „Slíbil jste mi něco převyprávět.“
Baned se otočil a podíval se Arwen do očí. „Jistě,“ řekl jistě, „co jsem řekl, také dodržím. Pojďme se posadit ještě na chvíli k ohni.“
Posadili se kolem ohně. Baned vytáhl malý kovový předmět. Arwen si toho předmětu všimla už dříve. Baned ho vyndaval vždy, když vyprávěl něco delšího. Jak říkal, měl ho jako talisman.
„To co budu vyprávět je skutečně jen legenda,“ začal, „většina postav a situací bude hodně změněna, jak čas nechával tento příběh vyprávět mnoha vypravěčům. V podstatě na něm nemusí být vůbec nic pravdivého, takže tomu nevěř tak doslova.“
„To je mi jasné,“ řekla Arwen, „pokračujte.“
„Vypráví se, že v dávných dobách se naše země nejmenovala dle jezera Wyrda, ale Asomentia. Samotné jezero Wyrda bylo soustavou početných malých vodních ploch, mezi kterými se rozkládala mocná říše.
Povídá se, že v této říši nežili pouze lidé, ale i jiné inteligentní, mnohdy i inteligentnější bytosti, než jsou sami lidé. Lidé prý tehdy ovládali mocné síly, které jim ulehčovaly život. S dalšími rasami tvořili společnou kulturu, která sama byla v té době natolik prastará, že se její počátky ztráceli v dávnověku. A jak už to v legendách bývá, žilo se v této říši mnohem lépe, než v dnešní Wyrdě. Byla to doba prosperity, spravedlnosti a hrdinů na bájných stvoření, jejichž jména se ztratila v prachu dějin stejně jako sama říše.
Jenže pak přišel rozkol. Říká se, že to byl rozkol mezi třemi hlavními rasami, které tehdy spolu žily. Zavinil to prý mocichtivý člověk jménem Herados. Tento mladý a mocný člověk se rozhodl zneužít své schopnosti k prosazení své říše, své slávy a jeho plánů.
Z počátku se mu to i dařilo. Za jeho činy zůstávaly hordy mrtvých a jezera krve. Avšak lidé z těchto tří ras nebyli ti nejsilnější, ale jiný národ, jehož jméno se opět ztratilo v prachu dějin ovládal mnohem mocnější síly.
Ze začátku se pouze stáhl z této kruté války a ukryl se tak, aby nebyl ovlivněn zrůdností, která světu vládla. Avšak jejich vůdce Amrún se nadále nemohl dívat na utrpení kdysi slavné říše a rozhodl se Heradosovi postavit.
Herados se však spojil s temnými silami a těžce zranil Armúra v jejich souboji. Takto zvítězil jen díky zradě a lsti. Temnota se začala šířit posledními zbytky Asomentijské říše a bylo pouhou otázkou času, než temné síly v čele s Heradosem zaútočí i na Amrúv národ.
Amrúnuv národ proto přistoupil k nevyhnutelnému, avšak i pro ně bolestivému řešení. Všichni z Amrúnova národa se spojili a společně probudili mocné síly vody a zaplavili celou Asomentijskou říši. Tak prý vzniklo jezero Wyrda, jehož jméno mu dal sám Amrún. V jeho řeči prý znamenalo jezero osudu, ale jiní říkají, že mohlo mít i jiné překlady. Pouze tři vrcholky zůstaly čnět na hladiny. Kdysi na nich prý stávala tři poslední velká města, která vzdorovala temným silám Heradosa.“ Baned ukončil své vyprávění.
Marida přikyvovala. Příběh už slyšela tak zřejmě hodnotila jeho autentičnost. Arwen dlouho mlčela. Srovnávala si informace, které slyšela. I kdyby tento příběh byl z poloviny pravdou, o čemž si byla takřka jistá, tak by to znamenalo, že vše to ho sem dohnalo bylo přeci jen pravdou. Její poslání nabylo mnohem větší důležitosti... Jen aby ještě žil.
„Je to pouze dávný příběh, který nemusí být vůbec pravdivý.“ Baned jí vyrušil z jejího uvažování. Zřejmě musela vypadat hodně zamyšleně, protože si jí podrobně prohlížel a jako by se pohledem tázal, jestli je vše v pořádku. Arwen se usmála, „Jistě, je to jen příběh.“ Věděla však své...