Lakely Dorton: Zápis devatenáctý
Zápis devatenáctý: Čas
Admirál Rantersin Kybrt (*9014 IE – cca 9060 IE)
Jedna z mála postav zanikající Říše, která není obestřena pouze mýty, ale je o ní zachováno i poměrně velké množství údajů. Narodil se v hlavním městě Atomér, do rodiny, která tradičně produkovala velké vojenské vůdce. O jeho mládí není příliš známo. Ví se jen, že vystudoval Atomérskou akademii císaře Markvartyse třetího, a to s nejlepším výsledkem za několik generací.
Další zmínky o něm se objevují až s tažením proti Federaci obchodních planet. Velel geniálně zvládnuté bitvě o sektor Zahalených hvězd i bitvě o Normunskou soustavu. Zlomové se mu však staly události s nečekaným kerenským nájezdem na hlavní město Atomér. V této bitvě bylo ztraceno to nejcennější, co měla Říše – celé její hlavní město a planeta v jednom.
I když to prakticky znamenalo konečný úpadek říše, geniálně zvládnutý ústup, kterému velel právě tehdy už admirál Kybrt, zachránil mnoho z říšské flotily a dovolil tak Říši existovat ještě několik let. Mnoho vůdců té doby, snad krom císaře, mu však dávalo za vinu pád Atoméru a i následný úpadek celé říše.
Jeho stopy se však ztrácí necelý rok před konečným pádem říše. Není jisté, zda byl zabit v chaotických bojích posledních bitev, nebo uprchl. Mnoho historiků se však kloní k názoru, že pověřen tajným úkolem od samotného císaře vyrazil na tajnou misi, ze které se už nevrátil. Nasvědčují tomu především jedny z mála dochovaných dokumentů od samotného císaře, směrované právě admirálu Kbyrtovi. Jejich interpretace a výklad může být poměrně variabilní.
Jeho záhadné zmizení vedlo ke vzniku mnoha více či méně podivných teorií, jaký byl cíl jeho poslední mise -od hledání zázračné zbraně po cestování časem. Pravdu se však už zřejmě nikdy nedozvíme.
Lakely stál a nevnímal, jeho hlavou se však paradoxně nehonil rozsudek smrti, ani důsledky, která tyto slova měla. Nezajímalo ho, že byl právě neprávem odsouzen, popravdě konečný rozsudek ani moc nevnímal. Jeho nejvíce zaujalo jméno jeho soudce. Okamžitě se mu vybavila jedna datakniha, zabývající se posledním velkým vůdcem staré Říše, bylo o něm natočeno mnoho holovizních filmů, pověsti o něm znal každý a když na něj teď koukal, poznával i obličej. Byl sice o něco starší, než si ho z dataknih pamatoval, jizva na pravé tváři musela být také poměrně nová, ale bylo jisté, že to je on, nebo minimálně někdo, kdo je mu hodně podobný.
Jakmile Lakely došel k této úvaze, její výsledky se těžce střetly s jinými problémy. Tento mýtický admirál měl být po smrti už před více jak tisíci lety. Možná to je jen jeho potomek, ale ta podoba, to vystupování... Nic tady nedávalo smysl. Lakelymu vířily hlavou myšlenky a nemohl se plně soustředit na žádnou z nich. Fascinaci vystřídal naprostý chaos a hned zase strach, to když si konečně uvědomil, co mu vlastně řekl a jak málo času zbývá na objasnění.
Generál ho obešel a směřoval ke dveřím, aby přivolal někoho, kdo ho odvede. Lakely se otočil a přesto, že chtěl říct něco úplně jiného, vypadlo z něho pouze: „Já to nechápu. Kdo že jste?“
Generál se zastavil a otočil. Chvíli zkoumal naprosto nechápavý pohled Lakelyho a pak odpověděl: „Špiónům Anotrepie by mělo být známo hlavní vojenské vedení Říše.“
Lakely zatřásl hlavou a více na hlas, než původně chtěl, řekl, „Já nejsem špión, sakra! A vy nemůžete žít! Máte být tisíc let po smrti. Buď je tohle hodně blbej sen, nebo ještě blbější vtip, ale já tu hru už dál hrát nechci! Vy nemůžete být slavný admirál Rantersin Kybrt! To jste jeho potomek, nebo kdo vlastně jste? A proč chcete u všech galaxií, útočit na Anotrepii, když ji před týdnem obsadili Kereni?“
Generál chvíli pozoroval Lakelyho, nebylo znát, zda na něj slova nějak zapůsobila. Přistoupil o několik kroků blíže k Lakelymu a chvíli si ho podezíravě prohlížel.
„Vy tvrdíte, že Kereni obsadili Anotrepii? Máte nějaký důkaz?“
„Jistě. Já jsem důkaz, myslíte, že by loď špiónů převážela plný nákladový prostor prastarých knih? Myslíte si snad, že zrovna my tři bychom byli špióni? Já jsem historik a lingvista, Balérie je filosofka a astrofyzička. Jediný kdo by připadal v úvahu, je generál Saren, ale tomu bychom byli poněkud na obtíž, nemyslíte?“
Generál chvíli mlčel a pak začal přecházet po měkkém koberci. „Bylo nám divné, že převážíte knihy nevyčíslitelné hodnoty,“ začal admirál, „nicméně Anotrepie v poslední době podnikla tolik nepochopitelných věcí, že by se to dalo klidně považovat za nějaký další ztřeštěný nápad, jak nás zmást. I když je pravda, že něco tak ztřeštěného je i na anotrepijské výzvědné služby dost.
Nicméně nebylo by to poprvé, kdy Anotrepie poslala špióny, kteří byly skvělými herci a říkali, že jsou třeba obchodníci, a byli v tom hodně dobří. Vaše teorie o filosofii a jiných humanitních vědách by byla rozhodně originální. Nicméně, při výslechu jsme na našem neurologickém polygrafu nic nenaměřili.
Dle toho přístroje jste tedy mluvili pravdu, jenže tomu se dá dost těžko věřit. Vaše teorie o tisíci letech, mírovém poslání a o tom, že nesloužíte Anotrepii, jsou hodně přitažené za vlasy. O útoku Kerenů na Anotrepii jsme se dozvěděli od Balérie, také se zdálo, že nelhala. Jenže dá se tomu vůbec uvěřit?“
„Zkuste o tom aspoň uvažovat,“ začal Lakely. „Vždyť dalo by se tohle jen tak vymyslet?“
„Lidská mysl má velkou fantazii, a pokud jde o mysl výzvědných služeb, tak ty neznají žádné hranice.
Nicméně když připustím váš opravdu neuvěřitelný příběh, zajímalo by mě, jak vysvětlíte to, že já mám být více jak tisíc let po smrti? Myslím, že tohle je nejslabší místo vašeho příběhu.“ Generál se zastavil a podíval se na Lakelyho.
Lakely se cítil bezradně. „Nevím,“ řekl pravdivě, „já to nechápu také. Jediné co mohu udělat, je dokázat vám, že proběhla tisíciletá historie. Na Auroře máme poměrně detailní záznamy historie posledních let, a pokud ještě funguje informační síť, tak zbytek se bude dát najít přímo přes síť, musíme být už dost blízko Anotrepie a pokud Kereni nevyřadili vysílače na družicích kolem planety.“
Admirál se zamračil. „Tohoto budu litovat, ale dám vám tedy příležitost dokázat pravdivost vašich podivných teorií.“
V doprovodu admirála se vydal zpět vznosnou chodbou atria se skleněným stropem. Strážné nechal admirál stát před jeho kanceláří, bylo jasné, že kdyby se Lakely pokusil utéct, generál by ho lehce zvládnul. Opět to umocňovalo autoritu, která z něj sálala. Došli k výtahu a nastoupili dovnitř. Generál stisk příslušná tlačítka a několik sekund jeli. Následně ho generál dovedl jednou z mnoha chodeb k jinému výtahu, který však dle směru přetížení nejezdil svisle, ale vodorovně. Z výtahu vystoupili do dlouhé chodby.
Celou dobu Lakely i generál mlčeli, až teď, když kráčeli dlouhou bílou chodbou, kde se pohybovalo jen několik lidí,
„Mluvil jste o útoku, myslel jste útok na Anotrepii?“ zeptal se Lakely.
Admirál se na něj úkosem podíval. Odpověděl klidným hlasem. „Hmm, i kdybyste byl špión, tak teď už vám to říci mohu. Ano, císař nás vyslal zaútočit na anotrepijskou flotilu a získat co nejvíce funkčních lodí. Když se Anotrepie odtrhla, s ní odešla i velká část flotily, která měla jednoznačně patřit císaři. Naším úkolem je tuto flotilu získat zpět.
Díky této poslední nezničené obchodní stanici, přestavěné na těžkou bitevní pevnost, jsme měli jedinečnou šanci, aby se nám povedlo bez boje, pouhým zastrašením, ukořistit velkou část flotily. Kdyby se to však nedozvěděla dříve Anotrepie a neposlal špióna, který nám zničil hyperpohon.“
Lakelyho, krom útoku na jeho planetu, zaujala jiná věc. „Zničil vám hyperpohon? To byste ale nemohli cestovat na velké vzdálenosti. Vesmír je velký.“
„Úspěch této mise byl klíčovým posláním, které mohlo zajistit úspěch tažení proti Kerenům,“ začal neurčitě generál, „a tak zde byli soustředěni nejlepší vojáci a vědci, co ještě nezemřeli v bojích.“ Admirál se s úšklebkem podíval na Lakelyho, „myslíte si snad, že když jste nám zničili hyperpohon, že nemáme na to cestovat i jiným způsobem?“
„My jsme vám ho nezničili, s původní Anotrepií nemáme nic společného.“ Lakely to řekl automaticky, jeho mysl pracovala na jiném problému a tak ani nevnímal posměšné odfrknutí admirála. Přemýšlel o tom, že jiný druh pohonu, který zvolili jako náhradu za zničený hyperpohon, by mohl být příčinou této podivné situace. Vědělo se, že říšská věda byla o mnoho dále v různých vědeckých oborech. Mluvilo se dokonce o cestování v čase. Nicméně je poměrně nepravděpodobné, že toto by bylo řešením, protože to by pak zde na palubě museli vědět, že jsou v budoucnosti.
Lakely se chtěl zeptat, jak tedy cestovali, ale právě došli na konec chodby.
Admirál přistoupil ke dveřím. Bliklo světlo, pípnul nějaký přístroj, zámek dveří se zeleně podsvítil a dveře se otevřely. Lakely ucítil jemný technický zápach. O chvíli později pochopil proč. Vstoupili do další chodby, která se stočila o devadesát stupňů doprava a vedla souběžně s hangárem. Díky oknům, přes které bylo vidět do hangáru, spatřil Auroru. Admirál však minul velké kovové dveře vedoucí do hangáru a pokračoval ke krátkému schodišti. Schodiště bylo zakončeno dalšími dveřmi s osobním zámkem, které admirál otevřel stejným způsobem. Lakely ho následoval.
Ocitli se ve velkém sále s velkými okny přímo do hangáru. Všude kolem byly displeje, pípající počítače a holografické projektory ukazující aktuální pozici stanice vůči hvězdám. Bylo zde rušno, vojáci v uniformách i běžná osádka stanice neustále pracovala na chodu stanice.
„Toto je záložní řídicí středisko. Zde si budete moc zkusit naladit ten anotrepiský informační síťový systém.“
„Ale já myslel…“ začal Lakely.
„Myslel jste, že vás pustím na Auroru?“ dokončil generál, „Tak to jste ještě více naivnější, než jsem si myslel.“
Lakely musel uznat, že to byla skutečně naivní představa. Generál ho přivedl k jednomu z počítačových terminálů. Seděl u něj postarší muž snědé pleti, který se věnoval obrazovce svého terminálu.
„Toto je doktor Mart C´polsar, náš odborník na síťové přenosy a přenosy dat obecně. Řekněte mu, co hledáte a dostanete to.“
Doktor vzhlédl a kývnutím hlavy pozdravil Lakelyho. Admirál se postavil za doktora tak, aby viděl na displej.
„Posaďte se,“ řekl doktor Lakelymu a ukázal na volnou otáčivou židli, „a řekněte mi vše, co víte o té vaší síti. Momentálně jsme asi den a půl cesty do Anotrepie, takže bychom měli všechny signály zachytit.“
Lakely chvíli uvažoval, jak je možné, že doktor už ví, proč ho sem admirál přivedl, ale nereagoval. Začal vysvětlovat, na jaké frekvenci a vlnové délce funguje anotrepijská síť. Bylo důležité přesně určit rozsah, protože za dobu, co je Anotrepie obydlená a planety v okolí také, se vesmírem šířily miliony signálů a vysílání a tak najít konkrétní síť a signál bylo poměrně obtížné. Přijímače byly většinou pečlivě vyladěné z továren, ale hledat ručně byla práce na pár hodin.
Lakely tedy doktorovi popsal pečlivě vše, co si pamatoval o kmitočtech, na kterých se dala síť naladit. Vysvětlování bylo poměrně krátké.
„Tak, to by nám mělo stačit,“ řekl nakonec doktor, „všechny potřebné informace máme. Nyní si počkáme tak dvě minuty na výsledek. Pokud jsou vaše informace pravdivé, vyhledávací systém sám nalezne hledanou síť a okamžitě se na ní naladí a odfiltruje veškeré rušení.“
„Tak rychle?“ podivil se Lakely.
„Rychle?“ pro změnu se zeptal doktor, „máme omezený rozsah, kvůli utajení, jinak bychom to nalezli prakticky okamžitě.“
„Za posledních tisíc let technologie skutečně upadly,“ řekl spíše pro sebe Lakely.
„Víte,“ začal opatrně doktor a snažil se dívat upřeně na Lakelyho, aby se vyhnul možnému pohledu admirála, „mě vaše teorie nepřijde zase tak ujetá. Systémy Aurory jsou v mnohém dost jiné, než na co jsme zvyklí. Neumím si to vysvětlit, ale je to jiná - musím říci, že primitivnější - technologie, než na co jsem zvyklý, aspoň co se přenosu dat týká.“
Lakely jen kývnul. Na displeji se rozsvítilo hlášení o vyhledaných sítích.
Doktor se podíval na displej a rozkliknul výsledky. Byl tam pouze jediný. „Myslím, že ji máme. Můžeme se napojit.“
„Jen do toho,“ odpověděl generál, „nezapomeňte zapnout všechnu síťovou obranu, co máme k dispozici, pan Lakely nás taky mohl navést na síť plnou virů.“
Spojení bylo okamžitě navázáno. Lakely se domníval, že bude těžké v miliardách informací najít něco, co bezpečně dokáže jeho pravdu, protože síť byla plná informací, které se daly lehce zfalšovat, to co se však objevilo, dost věcí usnadnilo.
Na displeji se objevila rudě podbarvená stránka s jediným hlášením:
!POZOR!
Anotrepijská národní síť je v nouzovém režimu.
Všem lodím: Anotrepie byla obsazena Kereny! Vzdalte se od planety!
Dále naleznete všechny potřebné informace o únikových trasách.
Senátní komise pro válku, 1032 PIE.
Dokud bude žít poslední Keren, civilizace nenajde klid!
Císař Celestin II. (9061 IE, poslední slova posledního císaře Říše.)
Autor: Lukáš Houška
Korekce: Alissa