STARODYSSEY

Zápis dvacátý pátý: Poslední projev starého věku

Svět je pouhá iluze, je to jen hra světel, která se v našem mozku snaží dokázat, že je realitou. Realita je však stejně křehká jako sen.

Vážená posádko, nevěděl jsem jak dnes začít svůj projev a tak jsem sáhl po slovech admirála Kerllisiena, který před bitvou u Nosteranu v raném úsvitu našich dějin měl uskutečnit nejdelší hyperprostorový skok v dějinách, jen aby se dostal co nejdříve na pomoc zbytku flotily, která tehdy s vypětím posledních sil vzdorovala ničivé invazi. Stejně jako on tehdy, tak jsme my před více jak rokem činili podobně vážné a technologicky obtížné rozhodnutí. Všichni jsme si byli vědomi, že tato zatím nevyzkoušená cesta v sobě může skrývat mnoho nebezpečenství a klidně může skončit absolutním nezdarem.

Admirál Kerllisien tehdy vítězně a zcela překvapivě dorazil v rozhodném okamžiku a pomohl zbytku zničené flotily změnit jistou prohru v neuvěřitelné vítězství a jeho sázka svého života i životů zbytku posádky nepřišla vniveč.

My jsme však takové štěstí neměli – tedy možná. Jak již mnozí z vás tuší, nic na co si pamatujeme, co jsme před rokem opouštěli, už mnoho stovek let neexistuje. Nevyzkoušená teorie o podsvětelném cestování a osud tomu chtěl, že jsme přeletěli těžký a ničivý osud, který dopadl na zbytek naší Říše. Naše loď, naše stanice, náš v současnosti jediný domov je v tomto okamžiku poslední výspou Říše, jejím posledním bojovým křižníkem.

Stojíme před velkým rozhodnutím. Buďto splníme své rozkazy a doletíme k Anotrepiji, která se před několika dny stala cílem útoku Kerenů a zřejmě jako poslední zbytek naší Říše padla a my se tak utkáme s velkou flotilou Kerenů, kterou zřejmě neporazíme, ale alespoň je oslabíme. Mnozí z vás jistě říkají, že je to naše povinnost, že už není zač bojovat, tak alespoň Kerenům ukážeme, kdo jsme, a máte pravdu, dle naší cti bychom takto učinit měli.

Dle mě však máme možnost volby. Druhá cesta je nasnadě. Vnukl mi jí náš nový příchozí, pan Lakely. Můžeme se totiž pokusit o obnovu našich ideálů! Můžeme se pokusit sjednotit zbytky lidské populace a postavit se Kerenům v rovnocenném boji a pokusit se zvítězit. Dle informací, které jsme získali ze záznamů obchodní lodě Aurora. Té lodě, kterou jsme za tak dramatických událostí nedávno zadrželi. Dle těchto poznatků jsme v současnosti největší vojenskou silou, jakou lidstvo disponuje, a proto si myslím, že jí mrhat a obětovat jí naší cti je příliš pošetilé.

Moje posádko, dnes jsme zjistili, že jsme všichni ztratili své přátele, rodiny i to poslední, co nám zbývalo drahé. Ocitli jsme se v neznámém vesmíru, neznámém čase mezi neznámými lidmi. Jsme však armáda Říše, její duch, ctíme její tradice, jsme pěšáci při šíření jejích ideálu! Galaxie se propadá do temnoty a my jsme možná posledním světlem, které dostalo druhou příležitost osvobodit v zoufalství se topící poslední zbytky lidské populace. Máme výhodu, že nás tu nikdo nečeká, máme znalosti, které už byly dávno zapomenuty, máme odhodlání, disciplínu a ideály. Možná nás není jako Kerenů, ale i kdybychom měli konec lidské rasy jen oddálit, tak vykonáme to, proč nás sem osud zavál a tím je dle mého pokus o obnovu Říše! Staňme se novými hrdiny při budování nového světa, pokusme se nastolit mír, demokracii a zahnat zlo. Tak co vy na to, posádko!? Co vy na to?!

Reakce posádky byla ze všeho nejvíce ohlušující. Nebylo zde místo na polemizování, prostě zase jednou zafungovala davová psychóza a ze zklamaných lidí, plných strachu z nového osudu, se na malý okamžik stala pevná skupina odhodlaných lidí, kteří byli ochotni za záchranu lidstva vsadit vše. A Lakely s Balérií a generálem Sorenem věděli, že jejich osudy jsou právě zpečetěny.