Morální odpovědnost současné generace II
Morální odpovědnost II.
Před více jak osmi měsíci jsem sepsal svoji úvahu na téma: Morální odpovědnost současné generace. Vztyčil jsem tam mnoho názorů a přesvědčení, o kterých jsem si byl stoprocentně jistý, že platí a že hlavně co se týká mě, jim zůstanu věrný ještě hodně dlouho. Avšak vývoj v mém okolí a vývoj mne samotného, mi přinutil otevřít znovu textový editor a sepsat pár názorů z mého současného pohledu.
Vlastně ani tak moc nechci vztyčit názory nové, nebo bořit to, co jsem už řekl. V podstatě se mé názory moc nezměnily, stále bych chtěl, aby svět byl tím mým pohádkově morálním, jak sem psal, jen bohužel odešlo mé přesvědčení, že je to možné. Nyní jsme si celkem jistý, že tenhle boj budu ještě hodně dlouho bojovat zcela sám a že jsme dinosaurem široko daleko, co se mých názorů týká. Ale aby to nebylo jen opakování, tak přidám ještě pár dodatkových informací a názorů, které jsem slíbil na konci prvního pojednání.
Touha po vědění.
Toto téma nesmím vynechat. Když jsem v minulé úvaze psal o tom, že se touha mladých lidí vědět hodně snižuje, tak sem nevěděl, že je to ještě mnohem vážnější, než jsem si vůbec dokázal představit. A znovu se musím ptát. Je to skutečně tak odporné, mít o něčem přehled?
Možná si pár z vás teď říká, proč se ptám takto hnusně. Ale skutečně, mé okolí mi neustále dokazuje, že mít o něčem přehled a být v obraze, je vlastně věc, která vyřazuje ze sociální soudržnosti. Zkrátka ti co vědí o věcech, které jsou řekněme určeny pouze k všeobecnému přehledu, nebo k odborným znalostem, jsou automaticky považováni za šprty, kteří se neumí bavit. Ve společnosti mladých lidí, je vztyčeno pouze několik akceptovatelných témat, které jsou brány jako akceptovatelné pro rozhovor. Ale jakmile někdo vyboří a bude se chtít bavit o něčem specifičtějším, popřípadě ještě dá najevo, že o tom i něco ví, tak je automaticky vyřazen, jako ztracený případ.
Děsí mi ta skutečnost, že dnešnímu mladému člověku, tedy jen tomu normálnímu, je odporné vědět. Informace, které odbočují z běžných informací potřebných pro přežití a zábavu, jsou zkrátka automaticky pokládaný za zbytečné. Chápu, že se každý nemůže zajímat o důležité věci, ale dnes je to móda a to je ten problém. Doba, kde je moderní nemít přílišný přehled, je špatná doba.
Láska a vztahy
Tohle je děsivé téma. Původně jsem se mu chtěl vyhnout, protože těch, co věří na lásku je nakonec po mém průzkumu poměrně hodně, ale jak stále koukám kolem sebe, tak se mi zdá, že přibývá těch, kteří klasické pojetí lásky berou za překážku a zbytečné ubírání svobody k žití. To mi trošku děsí a raději se k tomu nebudu zatím vůbec vyjadřovat (Slibuji, že se k tomu vrátím ve třetí morální odpovědnosti)
Já bych se spíše chtěl věnovat těm, kteří slovo láska používají každou chvíli a bez zjevné znalosti, co to vlastně jej, jej aplikují každou chvíli na jiného člověka. Prohlásit o někom, že ho milujeme je věc, kterou by se mělo šetřit a hlavně vážit, dokud si nejsme úplně jistý. Láska je věc, s kterou by se nemělo plýtvat a dle mých zkušeností, se ta pravá láska může objevit jednou za hodně dlouhý čas v řádu mnoha let. A možná také nikdy. Když už se objeví, tak je to strašně krásné a pravé prožití tohoto citu je dáno právě tím, že je tak vzácný a když už přijde, tak by měl být skutečně hluboký.
Toto téma je na velice dlouhý rozbor, který by stejně nikdo nečetl, v základu jsme sdělil své myšlenky a chci pouze říct, že je škoda, že se láska z našich životů vytrácí ať už z mnoha důvodů. A je také škoda, že se vytrácí to čisté pojetí lásky, jako křišťálově upřímného citu, v který já stále věřím, ač sem možná stále nepoučitelný snílek, který se stále jen rozbijí nos.
Pár slov závěrem.
Vím, že mnozí t vás, si po přečtení tohoto dílka opět pomyslí, jaký sem to společensky nezařaditelný tvor, plný starých dogmat, přežitků a snů, který nemá šanci na přežití v běžném životě. Možná je smůla, že si to o sobě myslím také a možná ještě větší smůla je, že s tím tak trochu chci něco dělat. Ale chci, aby tyto mé morální odpovědnosti byly připomínkou toho, že i já sem věřil v lásku, osud, slušné vychování a v dobro lidí. Možná příště už tomu věřit nebudu, ale co je psáno…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář