Morální odpovědnost současné generace III
Morální odpovědnost současné generace III.
Opět s deseti měsíčním rozestupem, bych rád sepsal pár nových poznatků z oblasti morálky a odpovědnosti. Tato část, by klidně mohla nést jednoduchý název: „Změna dokonána“.
Nejzajímavější a stěžejní, ač to původně nebylo záměrem, se asi na těchto úvahách stává pozorování, jak se s průběhem doby mění názory, jak věk a narůstající zkušenosti mění náhled na svět, morálku a všeobecně život. To co jsem v minulých pracích zásadně odsuzoval, teď už posuzuji chladněji a s větším nadhledem. Avšak na mnohém dále trvám a stále bych chtěl tímto textem burcovat vaše mozky a donutit vás trošku přemýšlet o vašich životech, chování ke svému okolí, starých a nových zásadách a všeobecně lidství.
V této úvaze pro jistotu vynechám vše, co se týká mechaniky vývoje vztahů, chování ve vztahu a i problematiku sexuálního soužití, které sem v minulých pracích poněkud přehnaně moralizoval a nyní se úplně neshoduji sám se sebou. Něco mi říká, že odpovědnost a morálka je ve vztahu velice variabilní věc a protože sám momentálně nezastávám jasně daný názor a v mnohem se mé hranice rychlostí světla neustále posouvají, tak se zaměříme na jiné, možná i podstatnější věci.
Všeobecný úpadek zájmu o vědění a rozhled.
Toto je již tradiční téma, které však musím doplnit aktuálnějším postřehem na věc. V minulých pracích jsem dost odsuzoval neskutečně rychlý úpadek vědění, obsaženého ve společnosti. Nyní se to pokusím poněkud upřesnit.
Mám sice stále dojem, že všeobecná společnost a hlavně mladá generace pomalu a jistě ztrácí zájem o dění kolem sebe, ale zdaleka to není tak špatné, jak sem v minulosti tvrdil. Přivedli mě k tomu dvě úvahy.
Ta první hovoří o tom, že neustálý rozvoj znalostí a poznatků dnešní doby, staví většinu mladé populace před neustálou nutnost se něco učit. I když si to neuvědomují, tak i ke klasickému způsobu života, je stále zapotřebí více a více základních informací. Což vede k tomu, že někteří už zkrátka nemají místo ani čas, se starat o nadstavbu svých znalostí a rozšiřování svého vědění, považují, tak jako většina, pouze za kratochvíli, nebo prostředek, jak dosáhnout vyššího pracovního ohodnocení.
Druhá úvaha na to přímo navazuje, tím jak se násobí znalostí naší kultury, tím se postupně ze společnosti vytrácí náhled na člověka, který se zajímá o mnoho věcí, jako na člověka vzorového, kterým by jako svůj vzor, chtěla být většina mladé populace a tento člověk se transformuje na odborníka, kteří jsou přijímáni buď jako nutnost pro všeobecné pochopení některých zákonitostí a to jednotlivě, pro to, aby se o ně většinová společnost nemusela zajímat, nebo za blázna, který má zřejmě příliš času a nedělá nic podstatného, nebo si neumí ani užívat života.
Toto téma je na mnohem obsáhlejší rozepsání, ale protože dnes není moderní číst příliš dlouhé texty, tak se musím poněkud krotit. Podstatné je, že by skutečně bylo fajn, kdyby se mladí lidé snažili poněkud více vzdělávat, nad rámec svých povinností, protože objem znalostí naší civilizace je už natolik obsáhlý, že je skutečně škoda, že většina znalostí zůstává nevyužita na datových nosičích, jen pro hrstku odborníků, kteří se k ní někdy dostanou, nebo také ne. Přitom, pro každého z nás, by se našlo něco, co by ho mohlo zajímat a co by svými znalostmi mohl rozšířit.
Já tuto úvahu o morální odpovědnosti ukončím, dnes již nebyla tolik o morálce, jako spíše o odpovědnosti, čímž vyvažuji obě úvahy, převážně morální, předešlé. Dříve či později však hodlám pokračovat, protože toho mám na srdci ještě mnoho, ale dlouhé texty, přeci nikdo nečte.