Soupisy o Summitu II
Když sem přemýšlel, jak letos pojmout soupisy o Summitu, řekl jsme si, že původní podoba není to co by pro tento ročník bylo to nejlepší. Inu minulý rok jsem popisoval jednotlivé dny, jednotlivé detaily a trošku tomu scházelo to víc., to víc co si o tom myslím a co jsem prožíval během celé konference. Možná to takto bude i čtivější, každopádně, pokud máte odvahu, toužíte si znovu připomenout Pražský Studentský Summit a bere vás trošku nostalgie z uběhlé konference, tak čtěte dál.
Pro mě tento ročník byl již třetí. V předchozích ročnících sem byl delegátem Indie v tehdy ještě 1. výboru, následně Indonésie v CSD a tento rok jsem byl Japonsko ve Valném Shromáždění. Kdybych měl popisovat, co se za tu dobu změnilo a jak se projekt vyvíjel, zabralo by to mnoho času a věřím, že to za mě udělají některé mnohem zainteresovanější osoby. Já bych zde chtěl pospat, co mě ty tři roky připadalo skvělé, co všechny ty ročníky spojovalo a co zanechalo v mém srdci hlubokou vzpomínku.
Když jsem letos poprvé vcházel do Kongresového centra, tak mě zaplavila vlna nostalgie. V této budově sem byl poprvé delegátem, poprvé jsem si okusil skutečné jednání a nahlédl pod pokličku skutečné politiky. Nyní jsem sem vcházel jako již poněkud zkušený delegát a co víc to umocňovalo, bylo to že jsem sem vstupoval naposledy jako středoškolák a jako delegát. Cítil jsem nadšení a neskutečnou euforii, že mohu jsem znova zde, ale také zklamání a smutek, že je to naposledy.
Jednou se mě někdo zeptal, co mě na tom může bavit, vždyť je to jen hra o hádání o problémech, které stejně nevyřešíme. Jediné co jsem k tomu člověku pocítil byla lítost. On vůbec netušil o co jde a věděl jsem, že nikdy by to také nepochopil. My zkušení delegáti víme své. To co děláme není jen jakási bezmyšlenkovitá hra na politiky. My jsme nová generace, která chce ukázat té předchozí, že umíme dělat politiku mnohem lépe než oni. Summit je pro nás vstupenkou do jiného světa, světa kde se plní naše sny být někým kdo může ovlivnit něco velkého. Můžeme se dozvědět tak nepřeberné množství informací, které bychom jinak velice těžko hledali, ale především: Získáme neocenitelné zkušenosti, které bychom jinak neměli možnost ani trochu získat. PSS je jedinečný v tom, že skutečně dává přímí náhled do vysoké světové politiky, nezastíněný neprůhledností většiny médií.
No teď bych se mohl blíže podívat na průběh XV. Ročníku PSS, tedy spíše jen konference. Vše se začalo den před slavnostním zahájením. Byli jsme pozvání na Japonskou ambasádu. Náš strach z toho, že budeme nuceni používat angličtinu se ukázal být lichým. Japonští velvyslanci uměli obstojně užívat náš rodný jazyka a tak proběhla příjemná diskuze. Večer jsme však navštívili ambasádu Indonésie. Tu samou ambasádu, kterou jsem minulý rok navštívil jako zástupce tohoto státu. Velvyslanec opět nezklamal, jako vždy připravil skvělý program, který dokázal zaujmout a s pozitivní náladou sobě vlastní nám připravil příjemný večer. A jak nám bylo mnohokrát říkáno, že svět diplomata se neskládá jen z rautů, recepcí a slavnostních obědů, tak nám Azis dokázal že tomu tak klidně může být. Jeho ukázka výborného Indonéského jídla, byla nejen vynikající, ale i vydatná.
Následující den přišlo na pořad slavnostní zahájení. Tentokrát se odehrávalo v hotelu Ambasador, který měl oproti Hiltonu, kde se zahájení konalo v minulých letech jednu výhodu, kterou jsem jíž nenápadně nastínil a ještě se k ní vrátím.
Pro mě to bylo poněkud nové zahájení. V minulých letech jsem byl pouhým divákem, této velké události, či představení s mnoha čestnými hosty, osobnostmi a tvářemi summitu. Nyní jsem však i já měl zasáhnout svojí troškou do mlýna děje, inu měl jsem projev. Nakonec měl jsme poslední možnost v roli delegáta a tak proč ji nevyužít. Ač se to nakonec nezdálo, tak jsme se ho naučil skutečně z paměti a ještě, když sem vystupoval schůdky k řečnickému pultíku jsem si byl jist, že ho umím perfektně. Jenže pak přišlo otočení, pohled na ten dav lidí v obleku a šatech. Ten nezadržitelný pocit trémy mě poněkud zašifroval některé informace v mém mozku. Myslím že na výsledek si všichni pamatujete, nakonec mohli by jste, ještě ke všemu jsem byl první v odpolední části, kdo přednášel projev. No stálo to zato. Projev jsem z převážné části řekl z patra a improvizoval jsem, ale nakonec jsem si vzpomněl aspoň na první odstavec. Ale byla to zkušenost, kterou bych neměnil.
Teď se vrátím k té výhodě oproti Hiltonu. Jak již jsem naznačoval u Indonéské ambasády, tak i zde bylo připraveno jídlo, respektive oběd. A jak si všichni pamatujete, kdo by čekal tolik štědrosti od pěti hvězdičkového hotelu? No bylo to příjemné. Život delegáta je opravdu návykový. Ne to je jen vtípek, o jídlo zde šlo skutečně až v poslední řadě. I když by někteří nesouhlasili.
Večer jsme ještě zamířili do rezidence Primátora hlavního města Prahy. Tentokrát, oproti minulému roku, zde byl již skutečně i Pavel Bém. Vzrůstově malý člověk s velkými myšlenkami mě docela překvapil svojí výřečností. A až na některé nevhodné otázky ostatních delegátů byla rozprava s ním příjemná.
Řekl jsem že nebudu popisovat jednotlivé dni, takže zase na chvilku odbočím. Tyto první dva dny byly velice příjemné. Tehdy jsem ještě nepřemýšlel nad tím, že za pár dní summit skončí. Tehdy jsem si ho ještě plně užíval. Mnoho známých tváří z předchozích let mě zpříjemňovalo tyto chvíle a já byl skutečně šťastný, jako už dlouho ne.
Následně přišly na pořad dne, jednotlivé dni vyjednávání, které probíhali v kongresovém centru. Abych vás nenudil dlouhým popisem mnohdy skutečně zajímavých, jindy neskutečně zdlouhavých jednání, tak je s ladností sobě vlastní přeskočím. Inu pořádně jsem si zajednali, vše probíhalo se všemi aspekty které k politickému jednání patří a skutečně to stálo za to.
Asi bych se měl zmínit také o tom, že tentokrát jsme nebyli ubytováni k naší smůle, na Suchdole. Suchdol prostě patří k summitu stejně, jako slavnostní zahájení, či jednací dny. Zde delegáti žijí tou odvrácenou stranou politického života, uznávám že tato strana není tak nepříjemná. Poznáte lidi ze všech stránek a skutečně se zde můžete skamarádit. My jsme o toto letos byli ochuzeni. Na druhou stranu jsme se alespoň vyspali, i když to je jen chabá útěcha. Nicméně jeden večer jsme si to neodpustili a přijeli se na Suchdol podívat. Jak se dalo čekat, chodbové párty zůstali na pořadu noci i v letošním ročníku.
Přeskočím vše a podívám se rovnou na konec, tedy konec oficialit, ne oficiální, i když možná i oficiální, jak chcete. Prostě a jednoduše na slavnostní zakončení v Kongresovém centru. Zakončení se konalo ve stejné místnosti, jako bylo před dvěma lety. Vyvolalo to ve mně mnoho sentimentálních myšlenek a vzpomínek. I když celkové zakončení bylo příjemné a rozhodně ne smutné, skutečně jsem tehdy prožíval velice smutnou náladu. Summit pro mě znamená mnoho, byl to jeden ze smyslů mého života a můj život mě převrátil na ruby. Nebýt summitu, nejsem ten kdo jsem. Ani nevím jakými slovy vyjádřit, jak moc mě schází a mrzí že už končí. Jak moc si summitu vážím a jak moc doufám, že se ještě někdy stanu jeho součástí. Zde je ideální prostor pro poděkování předsednictvu a celému realizačnímu týmu. Pro mě tito lidé byli vždy tváře a osobnosti summitu. Většinu z nich už znám a jejich jména ve mně skutečně vyvolávají úctu. Jsou to lidé, kteří dělají velice prospěšnou věc pro mnoho z nás, z vlastní vůle a za faktu, že přichází o mnoho svého času. Patří jim nekonečný dík, patří jim takový dík, který nedokážu vyjádřit slovy. Těmto lidem sem vděčný za mnohé, ale protože nechci být už více sentimentální, řeknu jen: Děkuji, znamenáte pro mě mnoho!
Zbývají už zmínit jen dvě věci. Začnu Social Eventem. Mnoho lidí na summit jezdí jen kvůli němu, někdo jej považuje za nejdůležitější část programu. Já ho beru jako nedílnou součást. Nutné rozloučení a poslední příležitost se vidět se všemi těmi úžasnými lidmi. Letošní byl výjimečný tím, že se nekonal jako tradičně v klubu Hvězda, ale místo konání bylo vyměněno za mnohem větší prostory klubu Óčko. Opět to tam bylo perfektní a jsem rád, že jsme neodjel už o den dříve. Mnoho známých tváří jsem měl možnost znova vidět a bylo to perfektní!
Nyní zbývá už jen poslední odstavec, ti kdo nechtějí se utápět ve vzpomínkách a v sentimentalitě, už raději nečtěte. Přišel konec a já byl hodně smutný. Ta doba, kdy jsem se mohl cítit jako někdo, kdo něco dokáže byla pryč. Teď už budu muset mířit sám, nakonec summit mě k tomu perfektně pomohl. Než začnu s poslední částí, chtěl bych poděkovat několika lidem. Předně celé naší delegaci, jmenovitě: Tomáši K., který jako hlavní delegát nás skutečně pohotově vedl a jeho aktivita a znalosti, byla vždy brilantní. Dále Veronika M., má velká kamarádka, díky které se chvíle po jednání a přestávky stávali ještě příjemnější. Nesmím zapomenout na Tomáše F, který je skutečně skvělým člověkem a vysoký nejen svým vzrůstem, ale i inteligencí a příjemností, Janě H., Stříbrské delegátce, která dokáže vypadat jako nevinné stvoření a následně překvapit svojí radostí, dobrou náladou a nečekanými výroky. Nyní opustím naši delegaci a půjdu děkovat dál. Chtěl bych poděkovat Daniele D., která již není sice delegátkou, ale její přítomnost jako hosta, byla velice příjemná. Dále jmenovitě Báře A. Za zpříjemnění jednání v GA, kde bych ještě chtěl vyzdvihnout delegáty a delegátky Indonésie, Chile, Velké Británie (Matouš je skvělý přítel a kamarád, po celou dobu co jsem na PSS), Číny a mnoha dalším, kteří vedli skvělé debaty a jednání. Zvláště bych chtěl poděkovat Veronice V.(Ázerbajdžán) která mě celý letošní PSS dělala příjemnou společnost a díky které bylo hned lepší jezdit na WS a prožívat konferenci. Ještě nesmím zapomenout na Lenku Š., která dnes již sice v předsednictvu, ale díky ní jsem summit objevil, to ona mě sem poprvé dovedla, jí moc děkuji. A nesmím zapomenout na Elišku D., která se ač to byl poslední ročník i pro ní, bohužel nemohla zúčasnit celé konference, protože má ošklivý úraz, i přesto se však ukázala. Ona zde byla také už třetím rokem, skvělá kamarádka a doufám že jí ještě mnohokrát uvidím. Děkoval bych dál, je vás strašně mnoho, ale kdo by to pak četl. Ty které znám ví, že jim za moc vděčím a přeji jim, aby jim tento projekt přirostl k srdci stejně jako mě. Přeji jim mnoho štěstí do života a mnoho úspěchů.
Říkal jsem sice že to bude poslední odstavec, ale dáme ještě jeden. Co říci na konec? No snad jedině, že nakonec musí být Japonec, inu to jsem splnil, takže končíme? Ne, určitě ne. Moc rád bych vás znovu všechny viděl pohromadě, proto doufám, že se uvidíme na SE2. Popřípadě kdykoli jindy, Svitavy se zdají být také dobrým nápadem. Končí pro mě jedna etapa, kterou mě Summit ovlivnil neskutečným způsobem. Jsem moc vděčný za to, že jsem se tohoto ojedinělého projektu mohl zúčasnit. Předsednictvu přeji, ať zachovají tak vysokou úroveň jako je nyní, ať mají co nejméně problémů a mnoho štěstí. Vám všem ostatním jsem snad již poděkoval, tak aby jste nezpychli se s vámi jen lehce rozloučím...
Viva la Summit! Viva la PSS!
Děkuji: Lukáš Houška (XIII. Indie, XIV. Indonésie, XV. Japonsko)
Více o tomto projektu se dozvíte na stránkách summitu